ISAP-Cesty do Evropské unie
Informační systém pro aproximaci práva
Portál ISAP > Data pro veřejnost > Cesta do Evropské unie > C. Praxe členských států

Databáze Cesta do Evropské unie

Detail


Odbor kompatibility
s právem EU Úřad vlády ČR
Databáze č. 16
Cesta do Evropské unie
 Cesta do Evropské unie
Svazek :13. VZÁJEMNÉ UZNÁVÁNÍ KVALIFIKACE V ARCHITEKTUŘE A STAVITELSTVÍ MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A EVROPSKOU UNIÍ
Část :III. Právní východiska v rámci Evropské unie
Kapitola :C. Praxe členských států

Text:Podmínky, na které se výkon profesionálních činností váže, stanoví především vnitrostátní zákony', které požadují, aby osoba měla diplom, resp. jiné osvědčení kvalifikace, chce-li příslušnou činnost zahájit a provozovat ji.

Účelem komunitární legislativy je pak pouze zavést mechanismus uznávání odborné kvalifikace získané v jiných členských státech a usnadnit tak výkon svobody usazování a svobody poskytovat služby, o nichž se hovoří v článcích 52-66 Smlouvy o ES Viz kapitola 2 “Právo podnikání” a kapitola 3 “Služby” Smlouvy o ES..

Vnitrostátní zákony, které se často přijímají na žádost profesních organizací, se obvykle odvolávají na potřebu chránit spotřebitele (v případě zdravotnických povolání pacienty) a veřejný zájem. Obecné povinnosti, vlastní provozování jednotlivých profesí uznal Soudní dvůr za legitimní (viz zejm. věc 96/85 Commision v France, [1986], ECR 1475), a to za určitých podmínek (absence diskriminace, úměrnost). Avšak vzhledem k seznamům profesí, které tvoří přílohy tzv. přechodných směrnic je sporné, zda některá vnitrostátní pravidla, která tato komunitární opatření vyvolala, jsou stále ještě sociálně-ekonomicky zdůvodněná - např. u profesí, které jsou regulovány jen v menšině členských států - a zda za takových okolností by k zajištění kvality poskytovaných služeb nepostačovala volná hra tržních sil, která by zároveň zvyšovala konkurenci a vytvářela pracovní místa. Komunitární legislativa je nutná k překonání překážek, které vytváří stanovení určitých kvalifikačních předpokladů pro vstup do určitého povolání a jeho provozování. Tuto legislativu předpokládá článek 57 Smlouvy o ES (resp. článek 49 pokud jde o zaměstnané a článek 66 pokud jde o jiné služby). Jak bylo vysvětleno výše, postupy Společenství v této oblasti se omezují na organizování vzájemného uznávání odborné kvalifikace mezi členskými státy. Vzájemné uznávání odborné kvalifikace ve Společenství je obecně založeno na vzájemné důvěře mezi různými vnitrostátními orgány a - pokud jde o profese či činnosti, jichž se týkají přijaté dílčí směrnice - na předchozím sladění vnitrostátního zákonodárství o vzdělání, které otevírá přístup k povolání, a na záruce, že minimální požadavky co do vzdělání, stanovené těmito směrnicemi, budou respektovány a dodržovány.

Znamená to, že každý stát musí mít odpovídající struktury, které příslušným orgánům (ministerstvům, profesním organizacím) umožní vynucovat dodržování výše uvedených požadavků a profesních i etických povinností, které mají ti, kdo regulovaná povolání vykonávají.

Orgánem, který v rámci určité regulované profese zajišťuje dodržování pravidel, jimiž se tato profese spravuje, je bud ministerstvo (či ministerstva) nebo profesní organizace anebo obojí. Za přípravu, která otevírá přístup k profesi, obvykle odpovídá ministerstvo školství spolu s dalšími ministerstvy, příslušnými pro jednotlivé profese (ministerstvo práce, zdravotnictví, průmyslu, zemědělství, obchodu, sociálních věcí, zaměstnanosti, cestovního ruchu, vědy a výzkumu). Na této úrovni se mohou sdružovat i profesní organizace.

Kdo chce provozovat příslušné regulované povolání, musí se buď registrovat u příslušného ministerstva či profesní organizace, nebo získat od příslušného ministerstva či profesní organizace, nebo získat od příslušného ministerstva nebo organizace licenci. Přirozeně musí prokázat, že splňuje všechny požadované kvalifikační předpoklady. Jestliže ministerstvo uděluje licenci nebo provádí registraci a existuje-li profesní organizace s povinným členstvím, je povinen stát se jejím členem. Je rovněž možné vytvořit systém, v němž se o všechny formality spojené s přístupem k příslušné profesi stará pouze profesní organizace.

Organizování profese je ponecháno profesní organizaci. Běžně je členství v ní povinné, resp. nezbytné, aby bylo možné provozovat povolání pod příslušným akademickým titulem či profesním označením.

Hlavní úkoly profesní organizace jsou:

1. vést přesný a stále aktualizovaný rejstřík;
2. zastupovat a obhajovat profesní zájmy členů
3. organizovat praxi jak bezprostředně po ukončení nástupní praxe, tak i později;
4. sledovat plnění povinností spjatých s profesí, zejména se zachováváním profesionální etiky;
5. zvyšovat dobrou pověst profese;
6. spolupracovat s ostatními profesními organizacemi a orgány v příslušných oblastech ' veřejného práva a reprezentovat na vnitrostátní i mezinárodní úrovni;
7. hrát určitou roli v souvislosti s honoráři.

Dojde-li v některých státech ke spáchání trestného činu (např. neoprávněného výkonu povolání), mají profesní organizace právo konat řízení.

Profesní organizace mají obvykle tuto strukturu:

- celostátní (ústřední) výbor;
- krajské (provinční, okresní) výbory.

Celostátní výbor obvykle odpovídá za celkové řízení a jedná o odvolání proti
rozhodnutím I krajských výborů. Celostátní výbor má podporu krajských výborů, kterým radí při aplikaci stanov.

Porušení profesních nebo etických norem zakládá občanskoprávní delikt či trestný čin a zároveň kázeňské provinění. Profesní organizace mohou mít právo dávat podnět k zahájení trestního či občanskoprávního řízení. Nepochybně mají právo provádět disciplinární řízení a ukládat disciplinární opatření.

Hlavními disciplinárními opatřeními jsou:
- stanovení zkušební doby;
- upozornění, napomenutí, důtka;
- dočasná ztráta práva volit do celostátního či krajských výborů organizace;
- pokuta; .
- dočasné pozastavení výkonu povolání, a to bud v celostátním nebo jen v krajském měřítku;
- vyloučení nebo odvolání z organizace.

Některá z těchto opatření lze ukládat, případně nastupují automaticky, v důsledku odsouzení za závažný trestný čin. Běžná je možnost odvolat se k celostátnímu výboru a pak i k soudům.

2011 Úřad vlády ČR | O přístupnosti