Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Na základě Smlouvy o EU členské státy přenesly další část svojí suverenity na orgány ES. Nadstavbou nad původní Evropská společenství je nyní společná zahraniční a bezpečnostní politika (tzv. druhý pilíř EU) a spolupráce ve věcech justice a vnitra (tzv. třetí pilíř EU). Můžeme zde pozorovat znaky nového státního zřízení, jenž obsahuje prvky federalismu. Ovšem na této závažné otázce budoucí struktury EU se dosud členské státy EU jednoznačně neshodly.

V souvislosti se Smlouvou o EU došlo i k výrazným změnám v původních zakládajících smlouvách. Posílila se role Parlamentu jako zákonodárného sboru s právem absolutního veta, pro členské státy je závazná ochrana lidských práv obsažená v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a svobod. Dále se zřizuje orgán ombudsmana u Parlamentu.

Smlouva o EU zřizuje občanství Unie. Tento institut v praxi znamená, že občan jakéhokoli členského státu EU je občanem EU a má v celé EU právo volební aktivní i pasivní, právo petiční k Evropskému parlamentu, právo na ombudsmana ve věcech týkajících se činnosti orgánů ES a má právo na konzulární ochranu.

Smlouva o EU dále zřizuje Hospodářskou a měnovou unii. Jedná se hlavně o zavedení jednotné měny do 1.1. 1999. Touto smlouvou se původní ekonomická spolupráce prohlubuje i do oblastí kultury, školství, telekomunikací, energie i ochrany životního prostředí.

Závěrem zavazuje Smlouva členské státy ES k revizi smluv a postojů v letech 1996/97 na mezivládní konferenci s cílem připravit celkovou reformu EU.
Výsledkem těchto jednání se stala Amsterodamská smlouva, schválená na zasedání Evropské rady v červnu 1997, jako změna textu Smlouvy o EU. Její cíle lze shrnout takto: rozšíření EU, hospodářská a měnová unie, otázka zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a růstu, životní prostředí, problematika svobody, bezpečnosti a spravedlnosti a otázky vnějších vztahů EU. Jedním z hlavních cílů nové “Smlouvy” bylo provedení reformy institucí s ohledem na další rozšíření EU. K radikálním změnám v této oblasti nebyl bohužel nalezen náležitý konsensus. Došlo k posílení spolurozhodovací role Evropského parlamentu při přijímání legislativních aktů a k dalším dílčím změnám. Na druhé straně ale amsterodamské zasedání otevřelo cestu pro zahájení procesu rozšíření EU o země střední a východní Evropy.
Konečný text nové “Smlouvy” byl podepsán 2. října 1997. Po podpisu následuje ratifikační proces ve všech členských státech EU, v souladu s jejich ústavními předpisy.


Shrneme-li si předchozí poznatky, jsou formou evropské integrace ES (EU). ES jsou tři původní hospodářská společenství, která postupně sloučila své orgány a určila jasně vztah mezi jednotlivými zakládajícími smlouvami.