Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Česká republika předložila svou žádost o členství v Evropské unii dne 23. ledna 1996 a Rada ministrů se 29. ledna 1996 rozhodla realizovat postup podle článku 0 Smlouvy, který stanoví možnost konzultací Komise.

Jedná se o rámec, v němž Komise předkládá posudek na Českou republiku a reaguje tak na požadavek Evropské rady z Madridu (prosinec 1995) předložit posudek co možná nejdříve po ukončení Mezivládní konference, která byla zahájena v březnu 1996 a skončila v červnu1997.

Česká žádost o členství je posuzována spolu se žádostmi dalších přidružených zemí střední a východní Evropy Vstup České republiky je nutno pokládat za součást .historického procesu, v němž země střední a východní Evropy překonávají přes 40 let trvající rozdělení kontinentu a připojují se k oblasti míru, stability a prosperity, kterou vytvořila Unie.
Pro přístup jsou důležitá kritéria, ke kterým dospěla Evropská rada v červnu 1993 v Kodani.


Z hlediska strategie, kterou mohou kandidátské země použít před udělením členství v Unii, je důležité, že Evropská unie upozornila již v Madridu (prosinec 1995) na nutnost "vytvářet podmínky pro postupnou, harmonickou integraci uchazečů o členství, zvláště:
- rozvojem tržní ekonomiky,
- úpravou jejich správních struktur,
- vytvářením stabilního ekonomického a měnového prostředí."

Ve svém posudku Komise posuzuje žádost České republiky podle jejích kvalit, avšak na základě týchž kritéríí, podle nichž posuzuje ostatní žádosti, k nímž současně předkládá své posudky. Tento postup respektuje přání, vyjádřené Evropskou radou v Madridu, zajistit všem uchazečům o členství stejný přístup.

Kromě jednotlivých posudků předkládá Komise Radě zvlášť, v rámci svého obecného hodnocení vstupních požadavků i svá vlastní doporučení týkající se strategie úspěšného rozšiřováni Unie. Zároveň předkládá hodnocení dopadu dalšího rozšiřování Unie na její politiku.

2. Obsah posudku

Strktura posudku zohledňuje závěry Evropské rady v Kodani:
- popisuje vztahy mezi Českou republikou a Unií, zvláště v rámci Asociační dohody, až do dnešní doby;
- posuzuje situaci z hlediska politických podmínek, které uvádí Evropská rada (demokracie, právní stát, lidská práva, ochrana menšin);
- hodnotí situaci v České republice a její perspektivy s ohledem na hospodářské podmínky, které uvádí Evropská rada (tržní ekonomika, schopnost zvládnout konkurenční tlak);
- rozebírá otázku schopnosti České republiky plnit závazky vyplývající z členství, tj. zejména převzetí právního a institucionálního rámce známého jako “acquis Unie” a politiku Unie;
- konečně předkládá obecné hodnocení situace a perspektiv České republiky s ohledem na podmínky členství v Unii a doporučení pro jednání o vstupu.

K hodnocení České republiky z hlediska ekonomických kritérií a její schopnosti plnit “acquis” zařadila Komise i hodnocení očekávaného vývoje; snaží se odhadnout pokrok, který lze ze strany České republiky důvodně očekávat v následujících letech, a to ještě před vstupem do Unie, a zohledňuje skutečnost, že i acquis se bude nadále vyvíjet. Z tohoto důvodu, a bez předjímání skutečného data vstupu, vychází posudek ze střednědobého časového horizontu přibližně pěti let.

Během přípravy posudku Komise obdržela velké množství informací o situaci v České republice od českých orgánů a institucí a využila mnoha dalších informačních zdrojů, včetně materiálů členských zemí a mnoha mezinárodních organizacích.








3. Regionální politika a soudržnost

V souladu s oddílem XIV Smlouvy ozaložení Evropského společenství podporuje Společenství posilování soudržnosti, zejména prostřednictvím strukturálních fondů. Česká republika bude muset tyto nástroje efektivním způsobem zavádět a při tom respektovat zásady, cíle a postupy, které budou platit v době jejího vstupu.

Evropská dohoda obsahuje ustanovení o spolupráci při regionálním rozvoji a územním plánování, zejména prostřednictvím výměny informací mezi místními, regionálními a státními orgány, jakož i na základě výměn státních úředníků a expertů. Bílá kniha Komise ES z roku 1995 neobsahuje žádná specifická ustanovení o regionální politice.

V posudku se konstatuje, že Česká republika nemá žádnou regionální politiku. Dále pak, že v praxi se iniciativy zaměřené na regionální rozvoj realizují prostřednictvím několika celostátních resortních přístupů a že se každoročně vybírají hospodářsky slabé oblasti v zásadě podle míry nezaměstnanosti. (Například v roce 1996 zahrnovaly vybrané oblasti 18,4 % obyvatelstva České republiky.)

Rovněž bylo konstatováno: - že v roce 1996 bylo zřízeno Ministerstvo pro regionální rozvoj; - že na úrovni mezi vládou a obcemi neexistují volené orgány, ačkoli ústava počítá s ustavením tzv. vyšších samosprávných územních celků (viz dnes ústavní zákon Parlamentu České republiky o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č.1/1993 Sb., Ústava České republiky); - že na úrovni okresů (je jich 77) existují státní správní orgány se všeobecnou pravomocí (ale nikoli samospráva) a dále pak, že existuje celkem 6233 samosprávných obcí, které jsou odpovědné za územní rozvoj (městské a územní plánování, ale nikoli místní hospodářskou politiku).

Rozsah finančních nástrojů v České republice, které mají k dispozici iniciativy zaměřené na regionální rozvoj, je, podle posudku, omezen. Podíl výdajů na celkový rozvoj, které by mohly představovat protějšek fondů ES zaměřených na strukturální politiku, však dosud nelze stanovit. Z toho důvodu schopnost České republiky podílet se na financování nebude možno v blízké době stanovit s dostatečnou spolehlivostí.

4. Hodnocení současného stavu a očekávaného vývoje

Česká republika postrádá nezávislou politiku regionálního rozvoje. Jak už bylo uvedeno, iniciativy v oblasti regionálního rozvoje se realizují prostřednictvím celostátní rozvojové politiky. Od poloviny roku 1996 se uplatňuje aktivnější přístup k regionálnímu rozvoji. Zřízení Ministerstva pro regionální rozvoj přispělo k vyjasnění pravomocí na vládní úrovni a patrně zlepší meziresortní koordinaci.

Nicméně platí, že k tomu, aby dosáhly souladu se strukturální politikou EU, budou muset české orgány uskutečnit významné reformy. Také Ministerstvo pro regionální rozvoj musí vypracovat odpovídající mechanismy koordinace na celostátní úrovni. Dosavadní finanční zdroje určené na regionální rozvoj budou muset být posíleny a bude zapotřebí vytvořit účinné nástroje. A konečně, české orgány musí rozhodnout o budoucím právním základu české regionální politiky tak, aby vznikla odpovídající právní struktura nezbytná pro budoucí činnosti zaměřené na odstraňování rozdílů mezi regiony a pro financování výdajů spojených se strukturální politikou.

5. Závěr

S výhledem na vstup do EU Českou republiku stále ještě čeká zavedení právního, správního a rozpočtového rámce integrované regionální politiky a zajištění souladu s pravidly uplatňovanými v EU. S přihlédnutím k administrativní způsobilosti České republiky, a při potřebné politické vůli, toho bude možno dosáhnout v rozumném časovém horizontu. Za předpokladu uskutečnění potřebných reforem by proto měla být Česká republika schopna ve střednědobém výhledu aplikovat pravidla Společenství a efektivně směrovat prostředky získávané ze strukturálních fondů EU.