| Plný text: | NICESKÁ SMLOUVA
pozměňující Smlouvu o Evropské unii, smlouvy o založení Evropských společenství a některé související akty
JEHO VELIČENSTVO KRÁL BELGIČANŮ, JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA DÁNSKA, PREZIDENT SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO, PREZIDENT ŘECKÉ REPUBLIKY, JEHO VELIČENSTVO KRÁL ŠPANĚLSKA, PREZIDENT FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENTKA IRSKA, PREZIDENT ITALSKÉ REPUBLIKY, JEHO KRÁLOVSKÁ VÝSOST VELKOVÉVODA LUCEMBURSKA, JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA NIZOZEMSKA, SPOLKOVÝ PREZIDENT RAKOUSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT PORTUGALSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENTKA FINSKÉ REPUBLIKY, JEHO VELIČENSTVO KRÁL ŠVÉDSKA, JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA,
PŘIPOMÍNAJÍCE dějinný význam konce rozdělení evropského kontinentu,
PŘEJÍCE SI dokončit proces započatý Amsterodamskou smlouvou směřující k přípravě orgánů Evropské unie na fungování v rozšířené Unii,
ROZHODNUTI pokročit na tomto základě v rozhovorech o přistoupení, aby bylo dosaženo úspěšného závěru v souladu s postupem stanoveným Smlouvou o Evropské unii,
SE DOHODLI na změně Smlouvy o Evropské unii, smluv o založení Evropských společenství a některých souvisejících aktů,
a za tím účelem byli jmenováni tito zplnomocnění zástupci:
ZA JEHO VELIČENSTVO KRÁLE BELGIČANŮ:
pan Louis MICHEL, místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí,
ZA JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNU DÁNSKA:
pan Mogens LYKKETOFT, ministr zahraničních věcí,
ZA PREZIDENTA SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO:
pan Joseph FISCHER,spolkový ministr zahraničních věcí a vicekancléř,
ZA PREZIDENTA ŘECKÉ REPUBLIKY:
pan Georgios PAPANDREOU, ministr zahraničních věcí,
ZA JEHO VELIČENSTVO KRÁLE ŠPANĚLSKA:
pan Josep PIQUÉ I CAMPS, ministr zahraničních věcí,
ZA PREZIDENTA FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY:
pan Hubert VÉDRINE, ministr zahraničních věcí,
ZA PREZIDENTKU IRSKA:
pan Brian COWEN, ministr zahraničních věcí,
ZA PREZIDENTA ITALSKÉ REPUBLIKY:
pan Lamberto DINI, ministr zahraničních věcí,
ZA JEHO KRÁLOVSKOU VÝSOST VELKOVÉVODU LUCEMBURSKA:
paní Lydie POLFEROVÁ, místopředsedkyně vlády, ministryně zahraničních věcí a zahraničního obchodu,
ZA JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNU NIZOZEMSKA:
pan Jozias Johannes VAN AARTSEN, ministr zahraničních věcí,
ZA SPOLKOVÉHO PREZIDENTA RAKOUSKÉ REPUBLIKY:
paní Benita FERREROVÁ–WALDNEROVÁ, spolková ministryně zahraničních věcí,
ZA PREZIDENTA PORTUGALSKÉ REPUBLIKY:
pan Jaime GAMA, státní ministr, ministr zahraničních věcí,
ZA PREZIDENTKU FINSKÉ REPUBLIKY:
pan Erkki TUOMIOJA, ministr zahraničních věcí,
ZA JEHO VELIČENSTVO KRÁLE ŠVÉDSKA:
paní Anna LINDHOVÁ, ministryně zahraničních věcí,
ZA JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNU SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA:
pan Robin COOK, státní tajemník pro zahraniční věci a Britské společenství národů,
KTEŘÍ se po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě,
DOHODLI NA TĚCHTO USTANOVENÍCH:
ČÁST PRVNÍ
OBSAHOVÉ ZMĚNY
Článek 1
Smlouva o Evropské unii se mění v souladu s ustanoveními tohoto článku.
1) Článek 7 se nahrazuje tímto:
“Článek 7
1. Na odůvodněný návrh jedné třetiny členských států, Evropského parlamentu nebo Komise může Rada většinou čtyř pětin svých členů po obdržení souhlasného stanoviska Evropského parlamentu rozhodnout, že existuje zřejmé nebezpečí, že některý členský stát závažně poruší zásady uvedené v čl. 6 odst. 1, a podat tomuto členskému státu vhodná doporučení. Před přijetím tohoto rozhodnutí vyslechne Rada daný členský stát a může stejným postupem požádat nezávislé osobnosti, aby v přiměřené lhůtě předložily zprávu o situaci v daném členském státě.
Rada pravidelně přezkoumává, zda důvody, které ji k takovému rozhodnutí vedly, stále trvají.
2. Na návrh jedné třetiny členských států nebo Komise a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu může Rada složená z hlav států nebo předsedů vlád jednomyslně rozhodnout, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení zásad uvedených v čl. 6 odst. 1 ze strany členského státu, poté co vládu tohoto členského státu vyzve, aby se k této věci vyjádřila.
3. Bylo-li učiněno zjištění uvedené v odstavci 2, může Rada kvalifikovanou většinou rozhodnout, že určitá práva, která pro dotyčný stát vyplývají z použití této smlouvy, včetně hlasovacích práv zástupců jeho vlády v Radě, budou pozastavena. Přitom přihlédne k možným důsledkům takového pozastavení pro práva a povinnosti fyzických a právnických osob.
Povinnosti dotyčného členského státu vyplývající z této smlouvy jsou pro tento stát v každém případě i nadále závazné.
4. Rada může později kvalifikovanou většinou rozhodnout, že změní nebo zruší opatření přijatá podle odstavce 3, jestliže se změní situace, která vedla k přijetí těchto opatření.
5. Pro účely tohoto článku Rada rozhoduje bez přihlédnutí k hlasu zástupce vlády dotyčného členského státu. To, že se osobně přítomní nebo zastoupení členové zdrží hlasování, nebrání přijetí rozhodnutí uvedených v odstavci 2. Kvalifikovaná většina je vymezena jako podíl vážených hlasů zúčastněných členů Rady, který je stanoven v čl. 205 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství.
Tohoto odstavce se použije i tehdy, jsou-li hlasovací práva pozastavena podle odstavce 3.
6. Pro účely odstavců 1 a 2 rozhoduje Evropský parlament dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů, které představují většinu jeho členů.”
2) Článek 17 se nahrazuje tímto:
“Článek 17
1. Společná zahraniční a bezpečnostní politika zahrnuje všechny otázky, které se týkají bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení rámce společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně, rozhodne-li tak Evropská rada. V tomto případě doporučí Evropská rada členským státům přijetí takového rozhodnutí v souladu s jejich ústavními předpisy.
Politika Unie podle tohoto článku se nedotýká zvláštní povahy bezpečnostní a obranné politiky některých členských států a uznává závazky některých členských států uskutečňujících svou společnou obranu v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO), které vyplývají ze Severoatlantické smlouvy a které jsou v souladu se společnou bezpečnostní a obrannou politikou vytvořenou v tomto rámci.
V míře, v jaké to členské státy považují za vhodné, bude postupné vytváření rámce společné obranné politiky podporováno vzájemnou spoluprací v oblasti vyzbrojování.
2. Otázky upravené tímto článkem zahrnují humanitární a záchranné mise, mise k udržení míru a mise bojových jednotek k řešení krizí, včetně prosazování míru.
3. Rozhodnutí, která se týkají obrany podle tohoto článku, jsou přijímána, aniž jsou dotčeny politiky a závazky uvedené v odst. 1 druhém pododstavci.
4. Tento článek nebrání rozvoji užší spolupráce mezi dvěma nebo více členskými státy na dvoustranné úrovni v rámci Západoevropské unie (ZEU) a NATO, pokud tato spolupráce není v rozporu se spoluprací upravenou v této hlavě ani ji nenarušuje.
5. Za účelem dosažení cílů tohoto článku budou jeho ustanovení znovu posouzena v souladu s článkem 48.”
3) V čl. 23 odst. 2 prvním pododstavci se doplňuje nová odrážka, která zní:
“– jmenuje-li zvláštního zástupce podle čl. 18 odst. 5.”
4) Článek 24 se nahrazuje tímto:
“Článek 24
1. Je-li k provedení této hlavy nezbytné uzavřít dohodu s jedním nebo více státy nebo mezinárodními organizacemi, může Rada zmocnit předsednictví, aby za tímto účelem zahájilo jednání, případně s podporou Komise. Takové dohody uzavírá Rada na doporučení předsednictví.
2. Pokud se dohoda týká otázky, v níž je pro přijímání vnitřních rozhodnutí požadována jednomyslnost, rozhoduje Rada jednomyslně.
3. Je-li dohoda zamýšlena k provedení společné akce nebo společného postoje, rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou v souladu s čl. 23 odst. 2.
4. Tento článek se vztahuje i na věci spadající do hlavy VI. Týká-li se dohoda otázky, v níž je pro přijímání vnitřních rozhodnutí nebo opatření vyžadována kvalifikovaná většina, rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou v souladu s čl. 34 odst. 3.
5. Členský stát, jehož zástupce v Radě prohlásí, že tento stát musí splnit své ústavní předpisy, není touto dohodou vázán; ostatní členové Rady se mohou dohodnout na předběžném provádění dohody.
6. Dohody uzavřené za podmínek uvedených v tomto článku zavazují orgány Unie.”
5) Článek 25 se nahrazuje tímto:
“Článek 25
Aniž je dotčen článek 207 Smlouvy o založení Evropského společenství, sleduje Politický a bezpečnostní výbor mezinárodní situaci v oblastech společné zahraniční a bezpečnostní politiky a přispívá k vymezení politik podáváním stanovisek Radě na její žádost nebo z vlastního podnětu. Sleduje také provádění dohodnutých politik, aniž je dotčena působnost předsednictví a Komise.
V rámci této hlavy vykonává výbor pod odpovědností Rady politickou kontrolu a strategické řízení při operacích k řešení krizí.
Rada může za účelem operace k řešení krizí a po dobu jejího trvání, jak ji Rada určí, zmocnit výbor k přijímání vhodných rozhodnutí týkajících se politické kontroly a strategického řízení operace, aniž je dotčen článek 47.”
6) Vkládají se nové články, které znějí:
“Článek 27a
1. Účelem posílené spolupráce v některé z oblastí uvedených v této hlavě je chránit hodnoty celé Unie a sloužit jejím zájmům tím, že potvrdí její identitu jako soudržné síly na mezinárodní úrovni. Při této spolupráci jsou zachovávány
– zásady, cíle, obecné směry a soudržnost společné zahraniční a bezpečnostní politiky, jakož i rozhodnutí přijatá v jejím rámci,
– pravomoci Evropského společenství a
– soudržnost mezi souhrnem politik Unie a jejími vnějšími činnostmi.
2. Na posílenou spolupráci podle tohoto článku se použijí články 11 až 27, 27b až 28, nestanoví-li článek 27c a články 43 až 45 jinak.
Článek 27b
Posílená spolupráce podle této hlavy se týká provádění společné akce nebo společného postoje. Nemůže se týkat otázek souvisejících s vojenstvím nebo s obranou.
Článek 27c
Členské státy, které mezi sebou zamýšlejí navázat posílenou spolupráci podle článku 27b, podají v tomto smyslu žádost Radě.
Žádost bude předána Komisi a pro informaci Evropskému parlamentu. Komise zaujme stanovisko zejména ke spojitosti zamýšlené posílené spolupráce s politikami Unie. O vydání zmocnění rozhodne Rada v souladu s čl. 23 odst. 2 druhým a třetím pododstavcem v souladu s články 43 až 45.
Článek 27d
Aniž jsou dotčeny pravomoci předsednictví a Komise, dbá generální tajemník Rady, vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku zejména na to, aby byli Evropský parlament a všichni členové Rady plně informováni o provádění posílené spolupráce v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky.
Článek 27e
Každý členský stát, který si přeje podílet se na posílené spolupráci navázané na základě článku 27c, oznámí svůj záměr Radě a uvědomí o něm Komisi. Komise podá Radě stanovisko ve lhůtě tří měsíců ode dne obdržení oznámení. Ve lhůtě čtyř měsíců ode dne obdržení oznámení rozhodne Rada o žádosti a o případné zvláštní úpravě, kterou považuje za nezbytnou. Rozhodnutí se považuje za přijaté, pokud je Rada v téže lhůtě kvalifikovanou většinou neodloží; v tom případě Rada své rozhodnutí odůvodní a stanoví lhůtu pro jeho přezkoumání.
Pro účely tohoto článku rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou. Kvalifikovanou většinou se rozumí týž podíl vážených hlasů a týž podíl počtu zúčastněných členů Rady, jak jsou stanoveny v čl. 23 odst. 2 třetím pododstavci.”
7) V čl. 29 druhém pododstavci se druhá odrážka nahrazuje tímto:
“– užší spolupráce soudních a jiných příslušných orgánů členských států, též prostřednictvím Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust), v souladu s články 31 a 32;”
8) Článek 31 se nahrazuje tímto:
“Článek 31
1. Společný postup v oblasti soudní spolupráce v trestních věcech zahrnuje:
a) usnadňování a urychlování spolupráce příslušných ministerstev a soudních nebo obdobných orgánů členských států v řízení a při výkonu rozhodnutí, a to též prostřednictvím Eurojustu, jeví-li se to účelné;
b) usnadňování vydávání mezi členskými státy;
c) zajišťování slučitelnosti příslušných předpisů členských států, pokud je to nezbytné ke zlepšení této spolupráce;
d) předcházení kompetenčním konfliktům mezi členskými státy;
e) postupné přijímání opatření k zavedení minimálních pravidel o znacích skutkových podstat trestných činů a trestech v oblasti organizované trestné činnosti, terorismu a nedovoleného obchodu s drogami.
2. Rada podporuje spolupráci prostřednictvím Eurojustu tím, že:
a) umožňuje Eurojustu přispívat k dobré koordinaci mezi orgány členských států činných v trestním řízení;
b) podporuje pomoc poskytovanou Eurojustem při vyšetřování závažné přeshraniční trestné činnosti, zejména v případech organizované trestné činnosti, s ohledem zejména na analýzy provedené Europolem;
c) usnadňuje úzkou spolupráci Eurojustu s Evropskou soudní sítí, zejména proto, aby byl usnadněn výkon dožádání a žádostí o vydání.”
9) Článek 40 se nahrazuje tímto:
“Článek 40
1. Účelem posílené spolupráce v některé z oblastí uvedených v této hlavě je umožnit, aby se Unie rychleji rozvíjela v prostor svobody, bezpečnosti a práva, při zachovávání pravomocí Evropského společenství a cílů stanovených v této hlavě.
2. Články 29 až 39 a články 40a, 40b a 41 se vztahují na posílenou spolupráci podle tohoto článku, nestanoví-li článek 40a a články 43 až 45 jinak.
3. Ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství, která se týkají pravomoci Soudního dvora a výkonu této pravomoci, se vztahují na tento článek a na články 40a a 40b.
Článek 40a
1. Členské státy, které mezi sebou zamýšlejí navázat posílenou spolupráci na základě článku 40, podají žádost Komisi, která může v tomto smyslu předložit návrh Radě. Pokud návrh nepředloží, sdělí Komise důvody dotyčným členským státům. Ty pak mohou předložit Radě podnět směřující k získání zmocnění pro danou posílenou spolupráci.
2. Zmocnění uvedené v odstavci 1 v souladu s články 43 až 45 udělí Rada na návrh Komise nebo na podnět nejméně osmi členských států a po konzultaci s Evropským parlamentem kvalifikovanou většinou. Hlasům členů Rady je přidělena váha podle čl. 205 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství.
Člen Rady může požádat, aby byla věc předložena Evropské radě. Poté, co byla věc předložena Evropské radě, může Rada rozhodnout v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce.
Článek 40b
Každý členský stát, který si přeje podílet se na posílené spolupráci navázané na základě článku 40a, oznámí svůj záměr Radě a Komisi, jež podá Radě ve lhůtě tří měsíců ode dne obdržení oznámení stanovisko, případně spolu s doporučením týkajícím se zvláštní úpravy, kterou považuje za nezbytnou k tomu, aby se daný členský stát podílel na dané posílené spolupráci. Rada rozhodne o žádosti ve lhůtě čtyř měsíců ode dne obdržení oznámení. Rozhodnutí se považuje za přijaté, pokud je Rada v téže lhůtě kvalifikovanou většinou neodloží; v tomto případě Rada své rozhodnutí odůvodní a stanoví lhůtu pro jeho přezkoumání.
Pro účely tohoto článku rozhoduje Rada za podmínek stanovených v čl. 44 odst. 1.”
10) (netýká se českého znění)
11) Článek 43 se nahrazuje tímto:
“Článek 43
1. Členské státy, které mezi sebou zamýšlejí navázat posílenou spolupráci, se mohou obracet na orgány a využívat postupy a mechanismy stanovené v této smlouvě a Smlouvě o založení Evropského společenství, pokud zamýšlená spolupráce:
a) je zaměřena na to, aby podporovala cíle Unie a Společenství, chránila její zájmy a sloužila jim a posílila jejich proces integrace;
b) zachovává zásady uvedených smluv a jednotný institucionální rámec Unie;
c) zachovává acquis communautaire i opatření přijatá podle jiných ustanovení uvedených smluv;
d) zůstává v mezích pravomocí Unie a Společenství a nedotýká se oblastí spadajících do výlučné pravomoci Společenství;
e) nenarušuje vnitřní trh, jak jej vymezuje čl. 14 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství, ani hospodářskou a sociální soudržnost podle hlavy XVII uvedené smlouvy;
f) nevytváří překážku ani diskriminaci v obchodu mezi členskými státy a nevyvolává mezi nimi narušení hospodářské soutěže;
g) sdružuje alespoň osm členských států;
h) zachovává pravomoci, práva a povinnosti členských států nepodílejících se na spolupráci;
i) neovlivňuje ustanovení protokolu o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie;
j) je otevřena všem členským státům v souladu s článkem 43b.”
12) Vkládají se nové články, které znějí:
“Článek 43a
Posílenou spolupráci lze použít až jako poslední prostředek, pokud bylo v rámci Rady shledáno, že cílů této spolupráce nelze dosáhnout v přiměřené lhůtě za použití příslušných ustanovení smluv.
Článek 43b
Při navázání je posílená spolupráce vždy otevřená pro všechny členské státy. Je pro ně rovněž otevřená kdykoli v souladu s články 27e a 40b této smlouvy a článku 11a Smlouvy o založení Evropského společenství, pokud zachovávají původní rozhodnutí a rozhodnutí přijatá v jejím rámci. Komise a členské státy podílející se na posílené spolupráci dbají na to, aby bylo k účasti povzbuzeno co nejvíce členských států.”
13) Článek 44 se nahrazuje tímto:
“Článek 44
1. Pro přijímání aktů a rozhodnutí, které jsou nezbytné k provedení spolupráce podle článku 43, platí příslušná institucionální ustanovení této smlouvy a Smlouvy o založení Evropského společenství. Všichni členové Rady se mohou účastnit jednání, na rozhodování se však podílejí pouze zástupci členských států zúčastněných na posílené spolupráci. Kvalifikovaná většina je vymezena podílem vážených hlasů zúčastněných členských států Rady, který je stanoven v čl. 205 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství, a pokud se jedná o posílenou spolupráci navázanou na základě článku 27c, v čl. 23 odst. 2 druhém a třetím pododstavci této smlouvy. K jednomyslnosti stačí jednomyslnost pouze dotčených členů Rady.
Tyto akty a rozhodnutí netvoří součást acquis Unie.
2. Členské státy uplatňují akty a rozhodnutí přijaté k provedení posílené spolupráce, jíž se účastní, pokud se jich týkají. Tyto akty a rozhodnutí zavazují pouze zúčastněné členské státy a případně mají rovněž přímý účinek pouze v těchto státech. Členské státy, které se nepodílejí na posílené spolupráci, nebrání jejímu provádění zúčastněnými členskými státy.
Článek 44a
Náklady, které vznikají z provádění posílené spolupráce, s výjimkou správních nákladů orgánů, hradí zúčastněné členské státy, pokud všichni členové Rady po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně nerozhodnou jinak.”
14) Článek 45 se nahrazuje tímto:
“Článek 45
Rada a Komise zajišťují soudržnost mezi činnostmi prováděnými na základě této hlavy a soudržnost těchto činností s politikami Unie a Společenství a za tímto účelem spolupracují.”
15) Článek 46 se nahrazuje tímto:
“Článek 46
Ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství, Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, která se týkají pravomocí Soudního dvora Evropských společenství a výkonu těchto pravomocí, se vztahují pouze na následující ustanovení této smlouvy:
a) ustanovení pozměňující Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství s ohledem na založení Evropského společenství, Smlouvu o založení Evropského společenství uhlí a oceli a Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii;
b) ustanovení hlavy VI za podmínek stanovených v článku 35;
c) ustanovení hlavy VII za podmínek stanovených v článcích 11 a 11a Smlouvy o založení Evropského společenství a článku 40 této smlouvy;
d) ustanovení čl. 6 odst. 2 ve vztahu k jednání orgánů, pokud má Soudní dvůr pravomoc podle smluv o založení Evropských společenství a podle této smlouvy;
e) ryze procedurální pravidla obsažená v článku 7, přičemž Soudní dvůr rozhodne na žádost daného členského státu ve lhůtě jednoho měsíce ode dne rozhodnutí Rady podle uvedeného článku;
f) články 46 až 53.”
Článek 2
Smlouva o založení Evropského společenství se mění v souladu s ustanoveními tohoto článku.
1) Článek 11 se nahrazuje tímto:
“Článek 11
1. Členské státy, které mezi sebou zamýšlejí navázat posílenou spolupráci v některé z oblastí uvedených v této smlouvě, podají žádost Komisi, která může v tomto smyslu předložit návrh Radě. Pokud návrh nepředloží, sdělí Komise důvody dotčeným členským státům.
2. Zmocnění k navázání posílené spolupráce uvedené v odstavci 1 udělí Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem kvalifikovanou většinou v souladu s články 43 až 45 Smlouvy o Evropské unii. Týká-li se posílená spolupráce některé oblasti, na kterou se vztahuje postup uvedený v článku 251 této smlouvy, je nezbytný souhlas Evropského parlamentu.
Člen Rady může požádat, aby byla věc předložena Evropské radě. Poté, co byla věc předložena Evropské radě, může Rada rozhodnout v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce.
3. Na akty a rozhodnutí nezbytné k provádění činností v rámci posílené spolupráce se vztahují všechna příslušná ustanovení této smlouvy, nestanoví-li tento článek a články 43 až 45 Smlouvy o Evropské unii jinak.
Článek 11a
Každý členský stát, který si přeje podílet se na posílené spolupráci navázané na základě článku 11, oznámí svůj záměr Radě a Komisi, jež podá Radě stanovisko ve lhůtě tří měsíců ode dne obdržení oznámení. Ve lhůtě čtyř měsíců ode dne obdržení oznámení rozhodne Komise o žádosti a o případné zvláštní právní úpravě, kterou považuje za nezbytnou.”
2) V článku 13 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se nový odstavec, který zní:
“2. Odchylně od odstavce 1 rozhoduje Rada postupem podle článku 251, pokud přijímá podpůrná opatření Společenství, s vyloučením harmonizace právních a správních předpisů členských států, jako základ pro činnosti, které přijímají členské státy, aby přispěly k naplnění cílů uvedených v odstavci 1.”
3) Článek 18 se nahrazuje tímto:
“Článek 18
1. Každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených v této smlouvě a v opatřeních přijatých k jejímu provedení.
2. Pokud se k dosažení tohoto cíle ukáže činnost Společenství jako nezbytná a pokud tato Smlouva pro takovou činnost nestanoví nezbytné pravomoci, může Rada přijímat předpisy k usnadnění výkonu práv uvedených v odstavci 1. Rozhoduje postupem podle článku 251.
3. Odstavec 2 se nevztahuje na předpisy upravující cestovní pasy, průkazy totožnosti, povolení k pobytu a jiné obdobné doklady ani na předpisy týkající se sociálního zabezpečení nebo sociální ochrany.”
4) V článku 67 se doplňuje nový odstavec, který zní:
“5. Odchylně od odstavce 1 přijímá Rada postupem podle článku 251:
– opatření uvedená v čl. 63 bodě 1 a bodě 2 písm. a), pokud Rada předtím přijala v souladu s odstavcem 1 tohoto článku právní předpisy Společenství, které stanovily společná pravidla a základní zásady v těchto věcech,
– opatření uvedená v článku 65, s výjimkou záležitostí dotýkajících se rodinného práva.”
5) Článek 100 se nahrazuje tímto:
“Článek 100
1. Aniž jsou dotčeny jiné postupy stanovené v této smlouvě, může Rada na návrh Komise kvalifikovanou většinou rozhodnout o opatřeních přiměřených hospodářské situaci, zejména když vzniknou závažné obtíže v zásobování určitými výrobky.
2. Nastanou-li členskému státu z důvodu mimořádných událostí, které nemůže ovlivnit, obtíže nebo je-li z téhož důvodu vážně ohrožen závažnými obtížemi, může Rada na návrh Komise kvalifikovanou většinou na návrh Komise poskytnout dotyčnému členskému státu za určitých podmínek finanční pomoc Společenství. Předseda Rady informuje o rozhodnutí Evropský parlament.”
6) V článku 111 se odstavec 4 nahrazuje tímto:
“4. S výhradou odstavce 1 rozhoduje Rada na návrh Komise a po konzultaci s ECB kvalifikovanou většinou o postoji Společenství na mezinárodní úrovni k otázkám zvláště významným pro hospodářskou a měnovou unii a o zastoupení Společenství v souladu s rozdělením pravomocí podle článků 99 a 105.”
7) V článku 123 se odstavec 4 nahrazuje tímto:
“4. K prvnímu dni třetí etapy Rada stanoví na návrh Komise a po konzultaci s ECB jednomyslným rozhodnutím členských států, na které se nevztahuje výjimka, neodvolatelné přepočítací koeficienty jejich měn, jakož i neodvolatelné pevné kurzy, podle nichž budou měny nahrazeny ECU, a ECU se stane plnohodnotnou měnou. Toto opatření samo o sobě nezmění vnější hodnotu ECU. Rada přijme na návrh Komise a po konzultaci s ECB kvalifikovanou většinou uvedených členských států další opatření nezbytná k rychlému zavedení ECU jako jednotné měny těchto členských států. Použije se čl. 122 odst. 5 druhá věta.”
8) Článek 133 se nahrazuje tímto:
“Článek 133
1. Společná obchodní politika se zakládá na jednotných zásadách, zejména pokud jde o úpravy celních sazeb, uzavírání celních a obchodních dohod, sjednocování liberalizačních opatření, vývozní politiku a obchodní ochranná opatření, jako jsou opatření pro případ dumpingu a subvencování.
2. Komise předkládá Radě návrhy k provádění společné obchodní politiky.
3. Je-li třeba sjednat dohody s jedním nebo více státy nebo s mezinárodními organizacemi, podá Komise doporučení Radě. Rada zmocní Komisi, aby zahájila potřebná jednání. Rada a Komise odpovídají za to, že sjednané dohody jsou slučitelné s vnitřními politikami a předpisy Společenství.
Komise při vedení těchto jednání konzultuje zvláštní výbor, který jmenuje Rada, aby jí v tomto úkolu napomáhal, a řídí se směrnicemi, které jí Rada může poskytnout. Komise podává zvláštnímu výboru pravidelně zprávy o stavu jednání.
Použijí se příslušná ustanovení článku 300.
4. Rada při výkonu pravomocí, které jí byly tímto článkem svěřeny, rozhoduje kvalifikovanou většinou.
5. Odstavce 1 až 4 se vztahují rovněž na sjednávání a uzavírání dohod v oblasti služeb a obchodních aspektů duševního vlastnictví, pokud se na ně uvedené odstavce nevztahují a aniž je dotčen odstavec
Odchylně od odstavce 4 rozhoduje Rada jednomyslně o sjednávání a uzavírání dohod v některé z oblastí uvedených v prvním pododstavci, pokud daná dohoda obsahuje ustanovení, pro která je vyžadována jednomyslnost, aby bylo možné přijmout vnitřní pravidla, anebo pokud se daná dohoda týká oblasti, ve které Společenství dosud nevykonávalo formou přijetí vnitřních pravidel pravomoci, které mu přiznává tato smlouva.
Rada rozhoduje jednomyslně o sjednávání a uzavírání dohod horizontální povahy, pokud se daná dohoda rovněž týká předchozího pododstavce nebo odst. 6 druhého pododstavce.
Tímto odstavcem není dotčeno právo členských států zachovat a uzavírat dohody se třetími zeměmi nebo s mezinárodními organizacemi, pokud jsou tyto dohody v souladu s právem Společenství a ostatními příslušnými mezinárodními dohodami.
6. Rada nesmí sjednat dohodu, pokud obsahuje ustanovení překračující vnitřní pravomoci Společenství, zejména pokud zahrnuje harmonizaci právních a správních předpisů členských států v oblasti, v níž tato smlouva takovou harmonizaci vylučuje.
V tomto smyslu, odchylně od odst. 5 prvního pododstavce, spadají dohody v oblasti kulturních a audiovizuálních služeb, vzdělávacích služeb a sociálních a zdravotnických služeb do sdílené pravomoci Společenství a jeho členských států. Jejich sjednávání proto vyžaduje kromě rozhodnutí Společenství přijatého podle příslušných ustanovení článku 300 též vzájemnou dohodu členských států. Takto sjednané dohody jsou uzavírány společně Společenstvím a jeho členskými státy.
Na sjednávání a uzavírání mezinárodních dohod v oblasti dopravy se vztahuje hlava V a článek 300.
7. Aniž je dotčen odst. 6 první pododstavec, může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslným rozhodnutím rozšířit působnost odstavců 1 až 4 na mezinárodní jednání a dohody týkající se duševního vlastnictví, pokud se na ně nevztahuje odstavec 5.”
9) Článek 137 se nahrazuje tímto:
“Článek 137
1. Za účelem dosažení cílů stanovených v článku 136 Společenství podporuje a doplňuje činnost členských států v těchto oblastech:
a) zlepšování především pracovního prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví a bezpečnost pracovníků,
b) pracovní podmínky,
c) sociální zabezpečení a sociální ochrana pracovníků,
d) ochrana pracovníků při skončení pracovního poměru,
e) informování pracovníků a konzultace s nimi,
f) zastupování a kolektivní obrana zájmů pracovníků a zaměstnavatelů včetně spolurozhodování, s výhradou odstavce 5,
g) podmínky zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí legálně pobývajících na území Společenství,
h) zapojení osob vyloučených z trhu pracovních příležitostí, aniž je dotčen článek 150,
i) rovnost příležitostí mezi muži a ženami na trhu práce a rovné zacházení na pracovišti,
j) boj proti sociálnímu vyloučení,
k) modernizace systémů sociálního zabezpečení, aniž je dotčeno písmeno c).
2. Za tímto účelem může Rada:
a) přijímat opatření určená k podpoře spolupráce mezi členskými státy prostřednictvím podnětů, které mají za cíl zlepšování znalostí, rozvoj výměny informací a osvědčených zkušeností, podporu inovačních přístupů a vyhodnocování zkušeností, s vyloučením harmonizace právních a správních předpisů členských států;
b) směrnicemi stanovit minimální požadavky, které uplatní postupně s přihlédnutím ke stávajícím podmínkám a technickým předpisům jednotlivých členských států. V těchto směrnicích se Rada zdrží ukládání správních, finančních a právních omezení bránících zakládání a rozvoji malých a středních podniků.
Rada rozhoduje postupem podle článku 251 této smlouvy po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů, kromě oblastí uvedených v odst. 1 písm. c), d), f) a g) tohoto článku, v nichž Rada rozhoduje na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a zmíněnými výbory jednomyslně. Rada může na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně rozhodnout o tom, že se postup uvedený v článku 251 vztahuje i na odst. 1 písm. d), f) a g) tohoto článku.
3. Členský stát může pověřit sociální partnery na jejich společnou žádost prováděním směrnic přijatých podle odstavců 2 a 3.
V takovém případě stát zajistí, že nejpozději ke dni, k němuž musí být směrnice provedena v souladu s článkem 249, přijmou sociální partneři formou dohody nezbytná opatření a dotyčný členský stát přijme všechna nezbytná opatření, aby mohl kdykoli zaručit, že výsledků předepsaných směrnicí bude dosaženo.
4. Předpisy přijaté podle tohoto článku:
– se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému,
– nebrání žádnému členskému státu, aby zachovával či zaváděl přísnější ochranná opatření, která jsou slučitelná s touto smlouvou.
5. Tento článek se nevztahuje na odměnu za práci, na právo sdružovat se, na právo na stávku ani na právo na výluku.”
10) V čl. 139 odst. 2 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
“Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou s výjimkou případů, kdy dotyčná dohoda obsahuje jedno nebo více ustanovení vztahujících se k některé z oblastí, v nichž je na základě čl. 137 odst. 2 vyžadována jednomyslnost. V takovém případě rozhoduje Rada jednomyslně.”
11) Článek 144 se nahrazuje tímto:
“Článek 144
Rada po konzultaci s Evropským parlamentem zřídí poradní výbor pro sociální ochranu s cílem podpořit spolupráci mezi členskými státy a s Komisí v záležitostech sociální ochrany. Výbor má tyto úkoly:
– sledovat sociální situaci a vývoj politik sociální ochrany v členských státech a ve Společenství,
– podporovat výměnu informací, zkušeností a ověřené praxe mezi členskými státy a s Komisí,
– aniž je dotčen článek 207, na žádost Rady nebo Komise nebo z vlastního podnětu vypracovávat zprávy, zaujímat stanoviska nebo vyvíjet jiné činnosti v oblastech své působnosti.
Při plnění svých úkolů naváže výbor vhodné styky se sociálními partnery.
Každý členský stát a Komise jmenují po dvou členech výboru.”
12) V článku 157 se odstavec 3 nahrazuje tímto:
“3. Společenství přispívá k dosahování cílů uvedených v odstavci 1 prostřednictvím postupů a činností, které provádí na základě ostatních ustanovení této smlouvy. Rada může postupem podle článku 251 a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem rozhodnout o zvláštních opatřeních na podporu činností, které členské státy provádějí k dosažení cílů uvedených v odstavci 1.
Tato hlava nevytváří podklad pro zavádění jakýchkoli opatření Společenství, která by mohla vést k narušení hospodářské soutěže nebo která obsahují daňová ustanovení nebo ustanovení týkající se práv a zájmů zaměstnanců.”
13) V článku 159 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:
“Ukáží-li se specifické činnosti mimo fondy jako nezbytné, aniž jsou dotčena opatření, o nichž bylo rozhodnuto v rámci jiných politik Společenství, mohou být takové činnosti přijaty Radou postupem podle článku 251 po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů.”
14) V článku 161 se doplňuje nový pododstavec, který zní:
“Ode dne 1. ledna 2007 rozhoduje Rada na návrh Komise, po obdržení souhlasu Evropského parlamentu a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů kvalifikovanou většinou, pokud budou k tomuto dni přijaty víceleté finanční výhledy na období od 1. ledna 2007 a interinstitucionální dohoda s nimi související. Pokud se tak nestane, uplatňuje se postup stanovený v tomto pododstavci ode dne jejich přijetí.”
15) V článku 175 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
“2. Odchylně od rozhodovacího postupu stanoveného v odstavci 1 a aniž je dotčen článek 95, přijme Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem, Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů jednomyslně:
a) předpisy především fiskální povahy;
b) opatření týkající se:
– územního plánování,
– hospodaření s vodními zdroji nebo týkající se přímo nebo nepřímo dostupnosti vodních zdrojů,
– využívání půdy, s výjimkou hospodaření s odpady;
c) opatření významně ovlivňující volbu členského státu mezi různými energetickými zdroji a základní skladbu jeho zásobování energií.
Rada může za podmínek stanovených v předchozím pododstavci stanovit, o kterých záležitostech podle tohoto odstavce bude rozhodovat kvalifikovanou většinou.”
16) V části třetí se vkládá nová hlava, která zní:
“HLAVA XXI
Hospodářská, finanční a technická spolupráce se třetími zeměmi
Článek 181a
1. Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této smlouvy, a zejména hlava XX, provádí Společenství v rámci svých pravomocí činnosti hospodářské, finanční a technické spolupráce se třetími zeměmi. Tyto činnosti doplňují činnosti prováděné členskými státy a jsou v souladu s rozvojovou politikou Společenství.
Politika Společenství v této oblasti přispívá k obecnému cíli rozvoje a upevňování demokracie a právního státu a k cíli zachovávání lidských práv a základních svobod.
2. Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem kvalifikovanou většinou přijímá opatření nezbytná k provedení odstavce 1. Rada rozhoduje jednomyslně u dohod o přidružení podle článku 310 a u dohod, které mají být uzavřeny se státy kandidujícími na přistoupení k Unii.
3. V rámci svých pravomocí spolupracují Společenství a členské státy se třetími zeměmi a příslušnými mezinárodními organizacemi. Způsoby spolupráce Společenství mohou být upraveny dohodami mezi Společenstvím a danými třetími stranami, jež jsou sjednávány a uzavírány v souladu s článkem 300.
První pododstavec se nedotýká pravomoci členských států vést jednání na mezinárodní úrovni a uzavírat mezinárodní smlouvy.”
17) V článku 189 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
“Počet členů Evropského parlamentu nesmí překročit 732.”
18) V článku 190 se odstavec 5 nahrazuje tímto:
“5. Evropský parlament určí po vyžádání stanoviska Komise a se souhlasem Rady, která rozhoduje kvalifikovanou většinou, úpravu a obecné podmínky výkonu funkcí svých členů. Veškerá pravidla a podmínky týkající se daňového režimu jeho stávajících nebo bývalých členů vyžadují v Radě jednomyslnost.”
19) V článku 191 se doplňuje nový pododstavec, který zní:
“Rada stanoví postupem podle článku 251 pravidla, kterými se řídí politické strany na evropské úrovni, a zejména pravidla pro jejich financování.”
20) V článku 207 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
“2. Radě je nápomocen generální sekretariát pod vedením generálního tajemníka, vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečností politiku, jemuž je nápomocen náměstek generálního tajemníka odpovědný za chod generálního sekretariátu. Generálního tajemníka a náměstka generálního tajemníka jmenuje Rada kvalifikovanou většinou.
Rada rozhoduje o organizaci generálního sekretariátu.”
21) Článek 210 se nahrazuje tímto:
“Článek 210
Rada stanoví kvalifikovanou většinou platy, náhrady a důchody předsedy a členů Komise, předsedy, soudců, generálních advokátů a tajemníka Soudního dvora a členů a tajemníka Soudu prvního stupně. Stejnou většinou rovněž stanoví veškeré náhrady poskytované místo odměny.”
22) V článku 214 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
“2. Rada, zasedající na úrovni hlav států nebo předsedů vlád, určí kvalifikovanou většinou osobu, kterou zamýšlí jmenovat předsedou Komise; toto určení vyžaduje schválení Evropského parlamentu.
Rada po dohodě s designovaným předsedou kvalifikovanou většinou přijme seznam ostatních osob, které zamýšlí jmenovat členy Komise, sestavený podle návrhů podaných každým členským státem.
Předseda a ostatní členové Komise určení tímto způsobem podléhají jako sbor schválení Evropským parlamentem. Po svém schválení Evropským parlamentem jsou předseda a ostatní členové Komise jmenováni Radou kvalifikovanou většinou.”
23) Článek 215 se nahrazuje tímto:
“Článek 215
Mimo případy pravidelné obměny a smrti končí výkon funkce člena Komise odstoupením nebo odvoláním.
Člen, jenž odstoupil, byl odvolán nebo zemřel, je nahrazen novým členem jmenovaným Radou kvalifikovanou většinou pro zbývající část funkčního období. Rada může jednomyslně rozhodnout, že jej není třeba nahradit.
V případě odstoupení, odvolání nebo smrti je předseda nahrazen pro zbývající část funkčního období. Při jeho nahrazení se použije postup stanovený v čl. 214 odst. 2.
Mimo případy odvolání podle článku 216 zastávají členové Komise svou funkci až do okamžiku svého nahrazení nebo až do rozhodnutí Rady podle druhého pododstavce tohoto článku, že je není třeba nahradit.”
24) Článek 217 se nahrazuje tímto:
“Článek 217
1. Komise vykonává činnost pod politickým vedením svého předsedy, jenž rozhoduje o její vnitřní organizaci, aby zajistil spojitost, výkonnost a kolegialitu její činnosti.
2. Působnost Komise strukturuje a přiděluje jejím členům předseda. Předseda může změnit rozdělení působnosti i během funkčního období. Členové Komise vykonávají úkoly, které jim předseda svěřil, pod jeho vedením.
3. Se souhlasem sboru Komise jmenuje předseda z jejích členů místopředsedy.
4. Člen Komise odstoupí, pokud jej k tomu předseda se souhlasem sboru Komise vyzve.”
25) V článku 219 se zrušuje první pododstavec.
26) Článek 220 se nahrazuje tímto:
“Článek 220
Soudní dvůr a Soud prvního stupně zajišťují v rámci svých pravomocí dodržování práva při výkladu a provádění této smlouvy.
Navíc mohou být k Soudu prvního stupně připojeny soudní komory za podmínek uvedených v článku 225a, které v některých zvláštních oblastech vykonávají soudní pravomoc podle této smlouvy.”
27) Článek 221 se nahrazuje tímto:
“Článek 221
Soudní dvůr se skládá z jednoho soudce z každého členského státu.
Soudní dvůr zasedá v senátech nebo ve velkém senátu v souladu s pravidly, které pro to stanoví statut Soudního dvora.
Stanoví-li tak statut, může Soudní dvůr zasedat též v plénu.”
28) Článek 222 se nahrazuje tímto:
“Článek 222
Soudnímu dvoru je nápomocno osm generálních advokátů. Na žádost Soudního dvora může Rada jednomyslným rozhodnutím zvýšit počet generálních advokátů.
Úlohou generálních advokátů je předkládat veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněné návrhy rozhodnutí ve věcech, které podle statutu Soudního dvora vyžadují jeho účast.”
29) Článek 223 se nahrazuje tímto:
“Článek 223
Soudci a generální advokáti Soudního dvora jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a které splňují všechny požadavky nezbytné k výkonu nejvyšších soudních funkcí v jejich zemích nebo jsou obecně uznávanými znalci práva; jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států na dobu šesti let.
Každé tři roky dochází k částečné obměně soudců a generálních advokátů za podmínek stanovených statutem Soudního dvora.
Soudci volí ze svého středu předsedu Soudního dvora na dobu tří let. Předseda může být zvolen opakovaně.
Soudci a generální advokáti, jejichž funkční období končí, mohou být jmenováni opakovaně.
Soudní dvůr jmenuje svého tajemníka a upraví jeho postavení.
Soudní dvůr přijme svůj jednací řád. Jednací řád vyžaduje schválení Rady kvalifikovanou většinou.”
30) Článek 224 se nahrazuje tímto:
“Článek 224
Soud prvního stupně se skládá nejméně z jednoho soudce z každého členského státu. Počet soudců stanoví statut Soudního dvora. Statut může stanovit, že soudu jsou nápomocni generální advokáti.
Soudci Soudu prvního stupně jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a jsou způsobilé k výkonu vysokých soudních funkcí. Jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států na dobu šesti let. Každé tři roky dochází k částečné obměně soudců. Mohou být jmenováni opakovaně.
Soudci volí ze svého středu předsedu Soudu prvního stupně na dobu tří let. Předseda může být zvolen opakovaně.
Soud prvního stupně jmenuje svého tajemníka a upraví jeho postavení.
Soud prvního stupně přijme svůj jednací řád po dohodě se Soudním dvorem. Jednací řád vyžaduje schválení Rady kvalifikovanou většinou.
Nestanoví-li statut Soudního dvora jinak, vztahují se ustanovení této smlouvy týkající se Soudního dvora i na Soud prvního stupně.”
31) Článek 225 se nahrazuje tímto:
“Článek 225
1. Soud prvního stupně je příslušný rozhodovat v prvním stupni ve věcech uvedených v článcích 230, 232, 235, 236 a 238 s výjimkou těch, které jsou v působnosti některé soudní komory nebo které statut vyhrazuje Soudnímu dvoru. Statut může stanovit, že Soud prvního stupně je příslušný i pro jiné věci.
Proti rozhodnutím Soudu prvního stupně podle tohoto odstavce je možno za podmínek a v mezích stanovených statutem podat opravný prostředek k Soudnímu dvoru, omezený na právní otázky.
2. Soud prvního stupně je příslušný rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutí soudních komor zřízených na základě článku 225a.
Rozhodnutí Soudu prvního stupně podle tohoto odstavce mohou být výjimečně za podmínek a v mezích stanovených statutem přezkoumána Soudním dvorem v případě vážného ohrožení jednoty nebo souladu práva Společenství.
3. Soud prvního stupně je příslušný rozhodovat o předběžných otázkách podle článku 234 ve zvláštních oblastech určených statutem.
Má-li Soud prvního stupně za to, že věc vyžaduje zásadní rozhodnutí, jež může ovlivnit jednotu a soulad práva Společenství, může věc postoupit k rozhodnutí Soudnímu dvoru.
Rozhodnutí Soudu prvního stupně o předběžných otázkách mohou být výjimečně za podmínek a v mezích stanovených statutem přezkoumána Soudním dvorem v případě vážného ohrožení jednoty nebo souladu práva Společenství.”
32) Vkládá se nový článek, který zní:
“Článek 225a
Rada může na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Soudním dvorem, anebo na žádost Soudního dvora a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslným rozhodnutím vytvořit soudní komory příslušné rozhodovat v prvním stupni v určitých kategoriích věcí ve zvláštních oblastech.
Rozhodnutí o zřízení soudní komory stanoví pravidla pro její složení a upřesní působnost, která jí bude svěřena.
Proti rozhodnutí soudních komor je možné podat opravný prostředek k Soudu prvního stupně buď omezený na právní otázky, nebo stanoví-li tak rozhodnutí o zřízení soudní komory, též ve skutkových otázkách.
Členové soudních komor jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a jsou způsobilé k výkonu soudcovské činnosti. Jsou jmenováni jednomyslným usnesením Rady.
Soudní komory přijmou svůj jednací řád po dohodě se Soudním dvorem. Jednací řád vyžaduje schválení Rady kvalifikovanou většinou.
Nestanoví-li rozhodnutí o zřízení soudní komory jinak, vztahují se ustanovení této smlouvy týkající se Soudního dvora a statut Soudního dvora i na soudní komory.”
33) Vkládá se nový článek, který zní:
“Článek 229a
Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této smlouvy, může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně přijímat právní předpisy s cílem přenést na Soudní dvůr v míře, kterou Rada stanoví, pravomoc rozhodovat ve věcech týkajících se aktů přijatých na základě této smlouvy, kterými se na úrovni Společenství upravují práva k průmyslovému vlastnictví. Rada doporučí přijetí těchto předpisů členským státům v souladu s jejich ústavními předpisy.”
34) V článku 230 se druhý a třetí pododstavec nahrazují tímto:
“Za tím účelem má pravomoc rozhodovat o žalobách podaných členskými státy, Evropským parlamentem, Radou nebo Komisí pro nedostatek příslušnosti, pro porušení podstatných formálních náležitostí, pro porušení této smlouvy nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejího provádění anebo pro zneužití pravomoci.
Soudní dvůr má za stejných podmínek pravomoc rozhodovat o žalobách podaných Účetním dvorem a ECB k ochraně jejich práv.”
35) Článek 245 se nahrazuje tímto:
“Článek 245
Statut Soudního dvora se stanoví zvláštním protokolem.
Rada může na žádost Soudního dvora a po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí, anebo na žádost Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Soudním dvorem jednomyslným rozhodnutím měnit ustanovení statutu s výjimkou hlavy I.”
36) Článek 247 se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
“l. Účetní dvůr se skládá z jednoho státního příslušníka každého členského státu.”
b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:
“3. Členové Účetního dvora jsou jmenováni na dobu šesti let. Rada po konzultaci s Evropským parlamentem kvalifikovanou většinou přijme seznam členů sestavený podle návrhů podaných každým členským státem. Členové Účetního dvora mohou být jmenováni opakovaně.
Ze svého středu volí na dobu tří let předsedu Účetního dvora. Předseda může být zvolen opakovaně.”
37) Článek 248 se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
“1. Účetní dvůr přezkoumává účetnictví všech příjmů a výdajů Společenství. Přezkoumává rovněž účetnictví všech příjmů a výdajů každého ze subjektů zřízeného Společenstvím, pokud to jeho zřizovací akt nevylučuje.
Účetní dvůr předkládá Evropskému parlamentu a Radě prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a řádnosti podkladových operací, které bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Toto prohlášení může být doplněno zvláštními hodnoceními ke každé hlavní oblasti činnosti Společenství.”
b) odstavec 4 se nahrazuje tímto:
“4. Účetní dvůr vypracuje po skončení každého rozpočtového roku výroční zprávu. Tato zpráva se předkládá ostatním orgánům Společenství a zveřejňuje se v Úředním věstníku Evropské unie spolu s odpověďmi orgánů na připomínky Účetního dvora.
Účetní dvůr může dále kdykoli předkládat své připomínky k jednotlivým otázkám, zejména ve formě zvláštních zpráv, a na žádost některého orgánu Společenství zaujímat stanoviska.
Výroční zprávy, zvláštní zprávy a stanoviska přijímá Účetní dvůr většinou hlasů všech svých členů. Může nicméně vytvořit ze svého středu senáty pro přijímání určitých kategorií zpráv nebo stanovisek za podmínek stanovených v jeho jednacím řádu.
Je nápomocen Evropskému parlamentu a Radě při výkonu jejich pravomocí při kontrole plnění rozpočtu.
Účetní dvůr přijme svůj jednací řád. Jednací řád vyžaduje schválení Rady kvalifikovanou většinou.”
38) V čl. 254 odst. 1 a 2 se slova “v Úředním věstníku Evropských společenství” nahrazují slovy “v Úředním věstníku Evropské unie”.
39) Článek 257 se nahrazuje tímto:
“Článek 257
Zřizuje se Hospodářský a sociální výbor s poradní funkcí.
Výbor je složen z představitelů různých hospodářských a sociálních složek organizované občanské společnosti, zejména výrobců, zemědělců, dopravců, zaměstnanců, obchodníků a řemeslníků, příslušníků svobodných povolání, spotřebitelů a veřejnosti.”
40) Článek 258 se nahrazuje tímto:
“Článek 258
Počet členů Hospodářského a sociálního výboru nesmí překročit 350.
Počet členů výboru je stanoven takto:
Belgie 12
Dánsko 9
Německo 24
Řecko 12
Španělsko 21
Francie 24
Irsko 9
Itálie 24
Lucembursko 6
Nizozemsko 12
Rakousko 12
Portugalsko 12
Finsko 9
Švédsko 12
Spojené království 24.
Členové výboru nesmějí být vázáni žádnými příkazy. Vykonávají svou funkci zcela nezávisle v obecném zájmu Společenství.
Rada stanoví kvalifikovanou většinou odměny členů výboru.”
41) V článku 259 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
“l. Členové výboru jsou jmenováni na návrh členských států na dobu čtyř let. Rada kvalifikovanou většinou přijme seznam členů sestavený podle návrhů podaných každým členským státem. Členové mohou být jmenováni opakovaně.”
42) Článek 263 se nahrazuje tímto:
“Článek 263
Zřizuje se výbor (dále jen “Výbor regionů”) jako poradní orgán tvořený zástupci regionálních a místních samosprávných celků, kteří buď mají volební mandát v některém regionálním nebo místním samosprávném celku, nebo jsou politicky odpovědní volenému shromáždění.
Počet členů výboru nesmí překročit 350.
Počet členů výboru je stanoven takto:
Belgie 12
Dánsko 9
Německo 24
Řecko 12
Španělsko 21
Francie 24
Irsko 9
Itálie 24
Lucembursko 6
Nizozemsko 12
Rakousko 12
Portugalsko 12
Finsko 9
Švédsko 12
Spojené království 24.
Členové výboru a náhradníci jsou ve stejném počtu jmenováni na dobu čtyři let na návrh příslušných členských států. Mohou být jmenováni opakovaně. Rada kvalifikovanou většinou přijme seznam členů sestavený podle návrhů podaných každým členským státem. Uplynutím mandátu uvedeného v prvním pododstavci, na jehož základě byli navrženi, končí funkční období členů výboru a členové výboru jsou stejným postupem nahrazeni na zbytek funkčního období. Nemohou být současně členy Evropského parlamentu.
Členové výboru nesmějí být vázáni žádnými příkazy. Vykonávají svou funkci zcela nezávisle v obecném zájmu Společenství.”
43) Článek 266 se nahrazuje tímto:
“Článek 266
Evropská investiční banka má právní subjektivitu.
Členy Evropské investiční banky jsou členské státy.
Statut Evropské investiční banky je obsažen v protokolu připojeném k této smlouvě. Rada může na žádost Evropské investiční banky a po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí, anebo na žádost Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Evropskou investiční bankou jednomyslným rozhodnutím měnit články 4, 11, 12 a čl. 18 odst. 5 statutu Evropské investiční banky.”
44) Článek 279 se nahrazuje tímto:
“Článek 279
1. Rada na návrh Komise, po konzultaci s Evropským parlamentem a po obdržení stanoviska Účetního dvora jednomyslně:
a) přijme finanční nařízení určující zejména podrobnosti týkající se sestavování a plnění rozpočtu a předkládání a auditu účetnictví,
b) stanoví pravidla a organizuje kontrolu odpovědnosti finančních kontrolorů, schvalujících osob a účetních.
Ode dne 1. ledna 2007 rozhoduje Rada na návrh Komise, po konzultaci s Evropským parlamentem a po obdržení stanoviska Účetního dvora kvalifikovanou většinou.
2. Rada na návrh Komise, po konzultaci s Evropským parlamentem a po obdržení stanoviska Účetního dvora jednomyslným rozhodnutím určí podrobnosti a postup, kterými se rozpočtové příjmy v rámci systému vlastních zdrojů Společenství dávají k dispozici Komisi, a přijme opatření, která se v případě potřeby použijí ke krytí hotovostních nároků.”
45) Článek 290 se nahrazuje tímto:
“Článek 290
Pravidla pro používání úředních jazyků v orgánech Společenství stanoví Rada jednomyslně; pravidla obsažená ve statutu Soudního dvora tím nejsou dotčena.”
46) Článek 300 se mění takto:
a) v odstavci 2 se druhý a třetí pododstavec nahrazují tímto:
“Odchylně od odstavce 3 se použije stejný postup i pro rozhodování o pozastavení uplatňování dohody nebo pro účely vypracování postojů, které jsou zaujímány jménem Společenství v orgánu vytvořeném dohodou, pokud je tento orgán zmocněn přijímat rozhodnutí s právními účinky, s výjimkou rozhodnutí doplňujících nebo pozměňujících institucionální rámec dané dohody.
Evropský parlament je okamžitě a úplně informován o veškerých rozhodnutích přijatých podle tohoto odstavce, která se týkají prozatímního uplatňování nebo pozastavení platnosti dohod nebo vypracování postoje Společenství v orgánu vytvořeném dohodou.”
b) odstavec 6 se nahrazuje tímto:
“6. Evropský parlament, Rada, Komise nebo členský stát si mohou předem vyžádat posudek Soudního dvora o slučitelnosti zamýšlené dohody s ustanoveními této smlouvy. Je-li posudek Soudního dvora odmítavý, může dohoda vstoupit v platnost jen v souladu s článkem 48 Smlouvy o Evropské unii.”
47) Článek 309 se mění takto:
a) v odstavci 1 se slova “s čl. 7 odst. 2” nahrazují slovy “s čl. 7 odst. 3”;
b) v odstavci 2 se slova “s čl. 7 odst. 1” nahrazují slovy “s čl. 7 odst. 2”.
Článek 3
Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii se mění v souladu s ustanoveními tohoto článku.
1) V článku 107 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
“Počet členů Evropského parlamentu nesmí překročit 732.”
2) V článku 108 se odstavec 5 nahrazuje tímto:
“5. Evropský parlament určí po vyžádání stanoviska Komise a se souhlasem Rady, která rozhoduje kvalifikovanou většinou, úpravu a obecné podmínky výkonu funkcí svých členů. Veškerá pravidla a podmínky týkající se daňového režimu jeho stávajících nebo bývalých členů vyžadují v Radě jednomyslnost.”
3) V článku 121 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
“2. Radě je nápomocen generální sekretariát pod vedením generálního tajemníka, vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečností politiku, jemuž je nápomocen náměstek generálního tajemníka odpovědný za chod generálního sekretariátu. Generálního tajemníka a náměstka generálního tajemníka jmenuje Rada kvalifikovanou většinou. Rada rozhoduje o organizaci generálního sekretariátu.”
4) V článku 127 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
“2. Rada, zasedající na úrovni hlav států nebo předsedů vlád, určí kvalifikovanou většinou osobu, kterou zamýšlí jmenovat předsedou Komise; toto určení vyžaduje schválení Evropského parlamentu.
Rada po dohodě s designovaným předsedou kvalifikovanou většinou přijme seznam ostatních osob, které zamýšlí jmenovat členy Komise, sestavený podle návrhů podaných každým členským státem.
Předseda a ostatní členové Komise určení tímto způsobem podléhají jako sbor schválení Evropským parlamentem. Po svém schválení Evropským parlamentem jsou předseda a ostatní členové Komise jmenováni Radou kvalifikovanou většinou.”
5) Článek 128 se nahrazuje tímto:
“Článek 128
Mimo případy pravidelné obměny a smrti končí výkon funkce člena Komise odstoupením nebo odvoláním.
Člen, jenž odstoupil, byl odvolán nebo zemřel, je nahrazen novým členem jmenovaným Radou kvalifikovanou většinou pro zbývající část funkčního období. Rada může jednomyslně rozhodnout, že jej není třeba nahradit.
V případě odstoupení, odvolání nebo smrti je předseda nahrazen pro zbývající část funkčního období. Při jeho nahrazení se použije postup stanovený v čl. 127 odst. 2.
Mimo případy odvolání podle článku 129 zastávají členové Komise svou funkci až do okamžiku svého nahrazení nebo až do rozhodnutí Rady podle druhého pododstavce tohoto článku, že je není třeba nahradit.”
6) Článek 130 se nahrazuje tímto:
“Článek 130
1. Komise vykonává činnost pod politickým vedením svého předsedy, jenž rozhoduje o její vnitřní organizaci, aby zajistil spojitost, výkonnost a kolegialitu její činnosti.
2. Působnost Komise strukturuje a přiděluje jejím členům předseda. Předseda může změnit rozdělení působnosti i během funkčního období. Členové Komise vykonávají úkoly, které jim předseda svěřil, pod jeho vedením.
3. Se souhlasem sboru Komise jmenuje předseda z jejích členů místopředsedy.
4. Člen Komise odstoupí, pokud jej k tomu předseda se souhlasem sboru Komise vyzve.”
7) V článku 132 se zrušuje první pododstavec.
8) Článek 136 se nahrazuje tímto:
“Článek 136
Soudní dvůr a Soud prvního stupně zajišťují v rámci svých pravomocí dodržování práva při výkladu a provádění této smlouvy.
Navíc mohou být k Soudu prvního stupně připojeny soudní komory za podmínek uvedených v článku 140b, které v některých zvláštních oblastech vykonávají soudní pravomoc podle této smlouvy.”
9) Článek 137 se nahrazuje tímto:
“Článek 137
Soudní dvůr se skládá z jednoho soudce z každého členského státu.
Soudní dvůr zasedá v senátech nebo ve velkém senátu v souladu s pravidly, které pro to stanoví statut Soudního dvora.
Stanoví-li tak statut, může Soudní dvůr zasedat též v plénu.”
10) Článek 138 se nahrazuje tímto:
“Článek 138
Soudnímu dvoru je nápomocno osm generálních advokátů. Na žádost Soudního dvora může Rada jednomyslným rozhodnutím zvýšit počet generálních advokátů.
Úlohou generálních advokátů je předkládat veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněné návrhy rozhodnutí ve věcech, které podle statutu Soudního dvora vyžadují jeho účast.”
11) Článek 139 se nahrazuje tímto:
“Článek 139
Soudci a generální advokáti Soudního dvora jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a které splňují všechny požadavky nezbytné k výkonu nejvyšších soudních funkcí v jejich zemích nebo jsou obecně uznávanými znalci práva; jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států na dobu šesti let.
Každé tři roky dochází k částečné obměně soudců a generálních advokátů za podmínek stanovených statutem Soudního dvora.
Soudci volí ze svého středu předsedu Soudního dvora na dobu tří let. Předseda může být zvolen opakovaně.
Soudci a generální advokáti, jejichž funkční období končí, mohou být jmenováni opakovaně.
Soudní dvůr jmenuje svého tajemníka a upraví jeho postavení.
Soudní dvůr přijme svůj jednací řád. Jednací řád vyžaduje schválení Rady kvalifikovanou většinou.”
12) Článek 140 se nahrazuje tímto:
“Článek 140
Soud prvního stupně se skládá z nejméně jednoho soudce z každého členského státu. Počet soudců stanoví statut Soudního dvora. Statut může stanovit, že soudu jsou nápomocni generální advokáti.
Soudci Soudu prvního stupně jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a jsou způsobilé k výkonu vysokých soudních funkcí. Jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států na dobu šesti let. Každé tři roky dochází k částečné obměně soudců. Mohou být jmenováni opakovaně.
Soudci volí ze svého středu předsedu Soudu prvního stupně na dobu tří let. Předseda může být zvolen opakovaně.
Soud prvního stupně jmenuje svého tajemníka a upraví jeho postavení.
Soud prvního stupně přijme svůj jednací řád po dohodě se Soudním dvorem. Jednací řád vyžaduje schválení Rady kvalifikovanou většinou.
Nestanoví-li statut Soudního dvora jinak, vztahují se ustanovení této smlouvy týkající se Soudního dvora i na Soud prvního stupně.”
13) Článek 140a se nahrazuje tímto:
“Článek 140a
1. Soud prvního stupně je příslušný rozhodovat v prvním stupni ve věcech uvedených v článcích 146, 148, 151, 152 a 153 s výjimkou těch, které jsou v působnosti některé soudní komory nebo které statut vyhrazuje Soudnímu dvoru. Statut může stanovit, že Soud prvního stupně je příslušný i pro jiné věci.
Proti rozhodnutím Soudu prvního stupně podle tohoto odstavce je možno za podmínek a v mezích stanovených statutem podat opravný prostředek k Soudnímu dvoru, omezený na právní otázky.
2. Soud prvního stupně je příslušný rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutí soudních komor zřízených na základě článku 140b.
Rozhodnutí Soudu prvního stupně podle tohoto odstavce mohou být výjimečně za podmínek a v mezích stanovených statutem přezkoumána Soudním dvorem v případě vážného ohrožení jednoty nebo souladu práva Společenství.
3. Soud prvního stupně je příslušný rozhodovat o předběžných otázkách podle článku 150 ve zvláštních oblastech určených statutem.
Má-li Soud prvního stupně za to, že věc vyžaduje zásadní rozhodnutí, jež může ovlivnit jednotu a soulad práva Společenství, může věc postoupit k rozhodnutí Soudnímu dvoru.
Rozhodnutí Soudu prvního stupně o předběžných otázkách mohou být výjimečně za podmínek a v mezích stanovených statutem přezkoumána Soudním dvorem v případě vážného ohrožení jednoty nebo souladu práva Společenství.”
14) Vkládá se nový článek, který zní:
“Článek 140b
Rada může na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Soudním dvorem, anebo na žádost Soudního dvora a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslným rozhodnutím vytvořit soudní komory příslušné rozhodovat v prvním stupni v určitých kategoriích věcí ve zvláštních oblastech.
Rozhodnutí o zřízení soudní komory stanoví pravidla pro její složení a upřesní působnost, která jí bude svěřena.
Proti rozhodnutí soudních komor je možné podat opravný prostředek k Soudu prvního stupně buď omezený na právní otázky, nebo stanoví-li tak rozhodnutí o zřízení soudní komory, též ve skutkových otázkách.
Členové soudních komor jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a jsou způsobilé k výkonu soudcovské činnosti. Jsou jmenováni jednomyslným usnesením Rady.
Soudní komory přijmou svůj jednací řád po dohodě se Soudním dvorem. Jednací řád vyžaduje schválení Rady kvalifikovanou většinou.
Nestanoví-li rozhodnutí o zřízení soudní komory jinak, vztahují se ustanovení této smlouvy týkající se Soudního dvora a statut Soudního dvora i na soudní komory.”
15) V článku 146 se druhý a třetí pododstavec nahrazují tímto:
“Za tím účelem má pravomoc rozhodovat o žalobách podaných členskými státy, Evropským parlamentem, Radou nebo Komisí pro nedostatek příslušnosti, pro porušení podstatných formálních náležitostí, pro porušení této smlouvy nebo právního předpisu týkajícího se jejího provádění anebo pro zneužití pravomoci.
Soudní dvůr má za stejných podmínek pravomoc rozhodovat o žalobách podaných Účetním dvorem a ECB k ochraně jejich práv.”
16) Článek 160 se nahrazuje tímto:
“Článek 160
Statut Soudního dvora se stanoví zvláštním protokolem.
Rada může na žádost Soudního dvora a po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí, anebo na žádost Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Soudním dvorem jednomyslným rozhodnutím měnit ustanovení statutu s výjimkou hlavy I.”
17) Článek 160b se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
“l. Účetní dvůr se skládá z jednoho státního příslušníka každého členského státu.”
b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:
“3. Členové Účetního dvora jsou jmenováni na dobu šesti let. Rada po konzultaci s Evropským parlamentem kvalifikovanou většinou přijme seznam členů sestavený podle návrhů podaných každým členským státem. Členové Účetního dvora mohou být jmenováni opakovaně.
Ze svého středu volí na dobu tří let předsedu Účetního dvora. Předseda může být zvolen opakovaně.”
18) Článek 160c se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
“1. Účetní dvůr přezkoumává účetnictví všech příjmů a výdajů Společenství. Přezkoumává rovněž účetnictví všech příjmů a výdajů každého ze subjektů zřízeného Společenstvím, pokud to jeho zřizovací akt nevylučuje.
Účetní dvůr předkládá Evropskému parlamentu a Radě prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a řádnosti podkladových operací, které bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Toto prohlášení může být doplněno zvláštními hodnoceními ke každé hlavní oblasti činnosti Společenství.”
b) odstavec 4 se nahrazuje tímto:
“4. Účetní dvůr vypracuje po skončení každého rozpočtového roku výroční zprávu. Tato zpráva se předkládá ostatním orgánům Společenství a zveřejňuje se v Úředním věstníku Evropské unie spolu s odpověďmi orgánů na připomínky Účetního dvora.
Účetní dvůr může dále kdykoli předkládat své připomínky k jednotlivým otázkám, zejména ve formě zvláštních zpráv, a na žádost některého orgánu Společenství zaujímat stanoviska.
Výroční zprávy, zvláštní zprávy a stanoviska přijímá Účetní dvůr většinou hlasů všech svých členů. Může nicméně vytvořit ze svého středu senáty pro přijímání určitých kategorií zpráv nebo stanovisek za podmínek stanovených v jeho jednacím řádu.
Je nápomocen Evropskému parlamentu a Radě při výkonu jejich pravomocí při kontrole plnění rozpočtu.
Účetní dvůr přijme svůj jednací řád. Jednací řád vyžaduje schválení Rady kvalifikovanou většinou.”
19) V čl. 163 se první pododstavec nahrazuje tímto:
“Nařízení jsou vyhlašována v Úředním věstníku Evropské unie. Vstupují v platnost dnem, který je v nich stanoven, jinak dvacátým dnem po vyhlášení.”
20) Článek 165 se nahrazuje tímto:
“Článek 165
Zřizuje se Hospodářský a sociální výbor s poradní funkcí.
Výbor je složen z představitelů různých hospodářských a sociálních složek organizované občanské společnosti, zejména výrobců, zemědělců, dopravců, zaměstnanců, obchodníků a řemeslníků, příslušníků svobodných povolání, spotřebitelů a veřejnosti.”
21) Článek 166 se nahrazuje tímto:
“Článek 166
Počet členů Hospodářského a sociálního výboru nesmí překročit 350.
Počet členů výboru je stanoven takto:
Belgie 12
Dánsko 9
Německo 24
Řecko 12
Španělsko 21
Francie 24
Irsko 9
Itálie 24
Lucembursko 6
Nizozemsko 12
Rakousko 12
Portugalsko 12
Finsko 9
Švédsko 12
Spojené království 24.
Členové výboru nesmějí být vázáni žádnými příkazy. Vykonávají svou funkci zcela nezávisle v obecném zájmu Společenství.
Rada stanoví kvalifikovanou většinou odměny členů výboru.”
22) V článku 167 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
“l. Členové výboru jsou jmenováni na návrh členských států na dobu čtyř let. Rada kvalifikovanou většinou přijme seznam členů sestavený podle návrhů podaných každým členským státem. Členové mohou být jmenováni opakovaně.”
23) Článek 183 se nahrazuje tímto:
“Článek 183
1. Rada na návrh Komise, po konzultaci s Evropským parlamentem a po obdržení stanoviska Účetního dvora jednomyslně:
a) přijme finanční nařízení určující zejména podrobnosti týkající se sestavování a plnění rozpočtu a předkládání a auditu účetnictví,
b) stanoví pravidla a organizuje kontrolu odpovědnosti finančních kontrolorů, schvalujících osob a účetních.
Ode dne 1. ledna 2007 rozhoduje Rada na návrh Komise, po konzultaci s Evropským parlamentem a po obdržení stanoviska Účetního dvora kvalifikovanou většinou.
2. Rada na návrh Komise, po konzultaci s Evropským parlamentem a po obdržení stanoviska Účetního dvora jednomyslným rozhodnutím určí podrobnosti a postup, kterými se rozpočtové příjmy v rámci systému vlastních zdrojů Společenství dávají k dispozici Komisi, a přijme opatření, která se v případě potřeby použijí ke krytí hotovostních nároků.”
24) Článek 190 se nahrazuje tímto:
“Článek 190
Pravidla pro používání úředních jazyků v orgánech Společenství stanoví Rada jednomyslně; pravidla obsažená ve statutu Soudního dvora tím nejsou dotčena.”
25) Článek 204 se mění takto:
a) v odstavci 1 se slova “s čl. F.1 odst. 2” nahrazují slovy “s čl. 7 odst. 3”;
b) v odstavci 2 se slova “s čl. F.1 odst. 1” nahrazují slovy “s čl. 7 odst. 2” a slova “v čl. F odst. 1” se nahrazují slovy “v čl. 6 odst. 1”.
Článek 4
Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli se mění v souladu s ustanoveními tohoto článku.
1) V článku 10 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
“2. Rada, zasedající na úrovni hlav států nebo předsedů vlád, určí kvalifikovanou většinou osobu, kterou zamýšlí jmenovat předsedou Komise; toto určení vyžaduje schválení Evropského parlamentu.
Rada po dohodě s designovaným předsedou kvalifikovanou většinou přijme seznam ostatních osob, které zamýšlí jmenovat členy Komise, sestavený podle návrhů podaných každým členským státem.
Předseda a ostatní členové Komise určení tímto způsobem podléhají jako sbor schválení Evropským parlamentem. Po svém schválení Evropským parlamentem jsou předseda a ostatní členové Komise jmenováni Radou kvalifikovanou většinou.”
2) Článek 11 se nahrazuje tímto:
“Článek 11
1. Komise vykonává činnost pod politickým vedením svého předsedy, jenž rozhoduje o její vnitřní organizaci, aby zajistil spojitost, výkonnost a kolegialitu její činnosti.
2. Působnost Komise strukturuje a přiděluje jejím členům předseda. Předseda může změnit rozdělení působnosti i během funkčního období. Členové Komise vykonávají úkoly, které jim předseda svěřil, pod jeho vedením.
3. Se souhlasem sboru Komise jmenuje předseda z jejích členů místopředsedy.
4. Člen Komise odstoupí, pokud jej k tomu předseda se souhlasem sboru Komise vyzve.”
3) Článek 12 se nahrazuje tímto:
“Článek 12
Mimo případy pravidelné obměny a smrti končí výkon funkce člena Komise odstoupením nebo odvoláním.
Člen, jenž odstoupil, byl odvolán nebo zemřel, je nahrazen novým členem jmenovaným Radou kvalifikovanou většinou pro zbývající část funkčního období. Rada může jednomyslně rozhodnout, že jej není třeba nahradit.
V případě odstoupení, odvolání nebo smrti je předseda nahrazen pro zbývající část funkčního období. Při jeho nahrazení se použije postup stanovený v čl. 214 odst. 2.
Mimo případy odvolání podle článku 216 zastávají členové Komise svou funkci až do okamžiku svého nahrazení nebo až do rozhodnutí Rady podle druhého pododstavce tohoto článku, že je není třeba nahradit.”
4) V článku 13 se zrušuje první pododstavec.
5) V článku 20 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
“Počet členů Evropského parlamentu nesmí překročit 732.”
6) V článku 21 se odstavec 5 nahrazuje tímto:
“5. Evropský parlament určí po vyžádání stanoviska Komise a se souhlasem Rady, která rozhoduje kvalifikovanou většinou, úpravu a obecné podmínky výkonu funkcí svých členů. Veškerá pravidla a podmínky týkající se daňového režimu jeho stávajících nebo bývalých členů vyžadují v Radě jednomyslnost.”
7) V článku 30 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
“2. Radě je nápomocen generální sekretariát pod vedením generálního tajemníka, vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečností politiku, jemuž je nápomocen náměstek generálního tajemníka odpovědný za chod generálního sekretariátu. Generálního tajemníka a náměstka generálního tajemníka jmenuje Rada kvalifikovanou většinou.
Rada rozhoduje o organizaci generálního sekretariátu.”
8) Článek 31 se nahrazuje tímto:
“Článek 31
Soudní dvůr a Soud prvního stupně zajišťují v rámci svých pravomocí dodržování práva při výkladu a provádění této smlouvy.
Navíc mohou být k Soudu prvního stupně připojeny soudní komory za podmínek uvedených v článku 32e, které v některých zvláštních oblastech vykonávají soudní pravomoc podle této smlouvy.”
9) Článek 32 se nahrazuje tímto:
“Článek 32
Soudní dvůr se skládá z jednoho soudce z každého členského státu.
Soudní dvůr zasedá v senátech nebo ve velkém senátu v souladu s pravidly, které pro to stanoví statut Soudního dvora.
Stanoví-li tak statut, může Soudní dvůr zasedat též v plénu.”
10) Článek 32a se nahrazuje tímto:
“Článek 32a
Soudnímu dvoru je nápomocno osm generálních advokátů. Na žádost Soudního dvora může Rada jednomyslným rozhodnutím zvýšit počet generálních advokátů.
Úlohou generálních advokátů je předkládat veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněné návrhy rozhodnutí ve věcech, které podle statutu Soudního dvora vyžadují jeho účast.”
11) Článek 32b se nahrazuje tímto:
“Článek 32b
Soudci a generální advokáti Soudního dvora jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a které splňují všechny požadavky nezbytné k výkonu nejvyšších soudních funkcí v jejich zemích nebo jsou obecně uznávanými znalci práva; jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států na dobu šesti let.
Každé tři roky dochází k částečné obměně soudců a generálních advokátů za podmínek stanovených statutem Soudního dvora.
Soudci volí ze svého středu předsedu Soudního dvora na dobu tří let. Předseda může být zvolen opakovaně.
Soudci a generální advokáti, jejichž funkční období končí, mohou být jmenováni opakovaně.
Soudní dvůr jmenuje svého tajemníka a upraví jeho postavení.
Soudní dvůr přijme svůj jednací řád. Jednací řád vyžaduje schválení Rady kvalifikovanou většinou.”
12) Článek 32c se nahrazuje tímto:
“Článek 32c
Soud prvního stupně se skládá nejméně z jednoho soudce z každého členského státu. Počet soudců stanoví statut Soudního dvora. Statut může stanovit, že soudu jsou nápomocni generální advokáti.
Soudci Soudu prvního stupně jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a jsou způsobilé k výkonu vysokých soudních funkcí. Jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států na dobu šesti let. Každé tři roky dochází k částečné obměně soudců. Mohou být jmenováni opakovaně.
Soudci volí ze svého středu předsedu Soudu prvního stupně na dobu tří let. Předseda může být zvolen opakovaně.
Soud prvního stupně jmenuje svého tajemníka a upraví jeho postavení.
Soud prvního stupně přijme svůj jednací řád po dohodě se Soudním dvorem. Jednací řád vyžaduje schválení Rady kvalifikovanou většinou.
Nestanoví-li statut Soudního dvora jinak, vztahují se ustanovení této smlouvy týkající se Soudního dvora i na Soud prvního stupně.”
13) Článek 32d se nahrazuje tímto:
“Článek 32d
1. Soud prvního stupně je příslušný rozhodovat v prvním stupni ve věcech uvedených v článcích 33, 34, 35, 36, 38, 40 a 42 s výjimkou těch, které jsou v působnosti některé soudní komory nebo které statut vyhrazuje Soudnímu dvoru. Statut může stanovit, že Soud prvního stupně je příslušný i pro jiné věci.
Proti rozhodnutím Soudu prvního stupně podle tohoto odstavce je možno za podmínek a v mezích stanovených statutem podat opravný prostředek k Soudnímu dvoru, omezený na právní otázky.
2. Soud prvního stupně je příslušný rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutí soudních komor zřízených na základě článku 32e.
Rozhodnutí Soudu prvního stupně na základě tohoto odstavce mohou být výjimečně za podmínek a v mezích stanovených statutem přezkoumána Soudním dvorem v případě vážného ohrožení jednoty nebo souladu práva Společenství.
3. Soud prvního stupně je příslušný rozhodovat o předběžných otázkách podle článku 41 ve zvláštních oblastech určených statutem.
Má-li Soud prvního stupně za to, že věc vyžaduje zásadní rozhodnutí, jež může ovlivnit jednotu a soulad práva Společenství, může věc postoupit k rozhodnutí Soudnímu dvoru.
Rozhodnutí Soudu prvního stupně o předběžných otázkách mohou být výjimečně za podmínek a v mezích stanovených statutem přezkoumána Soudním dvorem v případě vážného ohrožení jednoty nebo souladu práva Společenství.”
14) Vkládá se nový článek, který zní:
“Článek 32e
Rada může na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Soudním dvorem, anebo na žádost Soudního dvora a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslným rozhodnutím vytvořit soudní komory příslušné rozhodovat v prvním stupni v určitých kategoriích věcí ve zvláštních oblastech.
Rozhodnutí o zřízení soudní komory stanoví pravidla pro její složení a upřesní působnost, která jí bude svěřena.
Proti rozhodnutí soudních komor je možné podat opravný prostředek k Soudu prvního stupně buď omezený na právní otázky, nebo stanoví-li tak rozhodnutí o zřízení soudní komory, též ve skutkových otázkách.
Členové soudních komor jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a jsou způsobilé k výkonu soudcovské činnosti. Jsou jmenováni jednomyslným usnesením Rady.
Soudní komory přijmou svůj jednací řád po dohodě se Soudním dvorem. Jednací řád vyžasuje schválení Rady kvalifikovanou většinou.
Nestanoví-li rozhodnutí o zřízení soudní komory jinak, vztahují se ustanovení této smlouvy týkající se Soudního dvora a statut Soudního dvora i na soudní komory.”
15) Článek 33 se mění takto:
a) první pododstavec se nahrazuje tímto:
“Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o žalobách na neplatnost podaných členským státem, Evropským parlamentem nebo Radou proti rozhodnutím nebo doporučením Komise pro nedostatek příslušnosti, pro porušení podstatných formálních náležitostí, pro porušení této smlouvy nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejího provádění anebo pro zneužití pravomoci. Přezkum Soudním dvorem však nezahrnuje hodnocení stavu vyplývajícího z hospodářských skutečností či okolností, na jehož základě Komise přijala rozhodnutí nebo podala doporučení, s výjimkou případů, kdy je Komisi vytýkáno zneužití pravomoci nebo zjevné neplnění ustanovení této smlouvy nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejího provádění.”
b) čtvrtý pododstavec se nahrazuje tímto:
“Soudní dvůr je za stejných podmínek příslušný rozhodovat o žalobách podaných Účetním dvorem k ochraně jeho práv.”
16) Článek 45 se nahrazuje tímto:
“Článek 45
Statut Soudního dvora se stanoví zvláštním protokolem.
Rada může na žádost Soudního dvora a po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí, anebo na žádost Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Soudním dvorem jednomyslným rozhodnutím měnit ustanovení statutu s výjimkou hlavy I.”
17) Článek 45b se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
“l. Účetní dvůr se skládá z jednoho státního příslušníka každého členského státu.”
b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:
“3. Členové Účetního dvora jsou jmenováni na dobu šesti let. Rada po konzultaci s Evropským parlamentem kvalifikovanou většinou přijme seznam členů sestavený podle návrhů podaných každým členským státem. Členové Účetního dvora mohou být jmenováni opakovaně.
Ze svého středu volí na dobu tří let předsedu Účetního dvora. Předseda může být zvolen opakovaně.”
18) Článek 45c se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
“1. Účetní dvůr přezkoumává účetnictví všech příjmů a výdajů Společenství. Přezkoumává rovněž účetnictví všech příjmů a výdajů každého ze subjektů zřízeného Společenstvím, pokud to jeho zřizovací akt nevylučuje.
Účetní dvůr předkládá Evropskému parlamentu a Radě prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a řádnosti podkladových operací, které bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Toto prohlášení může být doplněno zvláštními hodnoceními ke každé hlavní oblasti činnosti Společenství.”
b) odstavec 4 se nahrazuje tímto:
“4. Účetní dvůr vypracuje po skončení každého rozpočtového roku výroční zprávu. Tato zpráva se předkládá ostatním orgánům Společenství a zveřejňuje se v Úředním věstníku Evropské unie spolu s odpověďmi orgánů na připomínky Účetního dvora.
Účetní dvůr může dále kdykoli předkládat své připomínky k jednotlivým otázkám, zejména ve formě zvláštních zpráv, a na žádost některého orgánu Společenství zaujímat stanoviska.
Výroční zprávy, zvláštní zprávy a stanoviska přijímá Účetní dvůr většinou hlasů všech svých členů. Může nicméně vytvořit ze svého středu senáty pro přijímání určitých kategorií zpráv nebo stanovisek za podmínek stanovených v jeho jednacím řádu.
Je nápomocen Evropskému parlamentu a Radě při výkonu jejich pravomocí při kontrole plnění rozpočtu.
Účetní dvůr přijme svůj jednací řád. Jednací řád vyžaduje schválení Rady kvalifikovanou většinou.”
19) Článek 96 se mění takto:
a) v odstavci 1 se slova “s čl. F.1 odst. 2” nahrazují slovy “s čl. 7 odst. 3”;
b) v odstavci 2 se slova “s čl. F.1 odst. 1” nahrazují slovy “s čl. 7 odst. 2” a slova “v čl. F odst. 1” se nahrazují slovy “v čl. 6 odst. 1”.
Článek 5
Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky se mění v souladu s ustanoveními tohoto článku.
V článku 10 se doplňuje nový odstavec, který zní:
“10.6. Rada, zasedající na úrovni hlav států nebo předsedů vlád, může změnit článek 10.2 na doporučení ECB a po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí, anebo na doporučení Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a ECB jednomyslně. Rada doporučí přijetí těchto změn členskými státy. Tyto změny vstoupí v platnost poté, co je ratifikují všechny členské státy v souladu s jejich ústavními předpisy.
Přijetí doporučení ECB podle tohoto odstavce vyžaduje jednomyslné rozhodnutí Rady guvernérů.”
Článek 6
Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství se mění v souladu s ustanoveními tohoto článku.
Článek 21 se nahrazuje tímto:
“Článek 21
Články 12 až 15 a článek 18 se vztahují na soudce, generální advokáty, tajemníka a pomocné zpravodaje při Soudním dvoru a na členy a tajemníka Soudu prvního stupně, aniž je dotčen článek 3 protokolu o statutu Soudního dvora týkající se vynětí soudců a generálních advokátů z pravomoci soudů.”
ČÁST DRUHÁ
Přechodná a závěrečná ustanovení
Článek 7
Protokoly o statutu Soudního dvora připojené ke Smlouvě o založení Evropského společenství a ke Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii se zrušují a nahrazují Protokolem o statutu Soudního dvora připojeným touto smlouvou ke Smlouvě o Evropské unii, ke Smlouvě o založení Evropského společenství a ke Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.
Článek 8
Články 1 až 20, články 44, 45 a čl. 46 druhý a třetí pododstavec a články 47 až 49, články 51, 52, 54 a článek 55 Protokolu o statutu Soudního dvora Evropského společenství uhlí a oceli se zrušují.
Článek 9
Aniž jsou dotčena ustanovení statutu Soudního dvora Evropského společenství uhlí a oceli, která zůstávají v platnosti, použijí se ustanovení Protokolu o statutu Soudního dvora připojeného ke Smlouvě o Evropské unii, ke Smlouvě o založení Evropského společenství a ke Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii, pokud Soudní dvůr vykonává své pravomoci na základě ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli.
Článek 10
Rozhodnutí Rady 88/591/ESUO, EHS, Euratom ze dne 24. října 1988 o zřízení Soudu prvního stupně Evropských společenství ve znění pozdějších předpisů se zrušuje s výjimkou článku 3, pokud se týče výkonu pravomocí, které Soudnímu dvoru svěřuje Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli, Soudem prvního stupně na základě uvedeného článku.
Článek 11
Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou.
Článek 12
1. Tato smlouva bude ratifikována Vysokými smluvními stranami v souladu s jejich ústavními předpisy. Ratifikační listiny budou uloženy u vlády Italské republiky.
2. Tato smlouva vstoupí v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po uložení ratifikační listiny tím signatářským státem, který tak učiní jako poslední.
Článek 13
Tato smlouva, sepsaná v jediném vyhotovení v jazyce anglickém, dánském, finském, francouzském, německém, nizozemském, irském, italském, portugalském, řeckém, španělském a švédském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost, bude uložena v archivu vlády Italské republiky, která předá její ověřený opis všem vládám ostatních signatářských států.
NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k této smlouvě své podpisy.
V Nice dne dvacátého šestého února dva tisíce jedna.
Pour Sa Majesté le Roi des Belges
Voor Zijne Majesteit de Koning der Belgen
Für Seine Majestät den König der Belgier
Cette signature engage également la Communauté française, la Communauté flamande, la Communauté germanophone, la Région wallonne, la Région flamande et la Région de Bruxelles-Capitale.
Deze handtekening verbindt eveneens de Vlaamse Gemeenschap, de Franse Gemeenschap, de Duitstalige Gemeenschap, het Vlaamse Gewest, het Waalse Gewest en het Brussels Hoofdstedelijk Gewest.
Diese Unterschrift bindet zugleich die Deutschsprachige Gemeinschaft, die Flämische Gemeinschaft, die Französische Gemeinschaft, die Wallonische Region, die Flämische Region und die Region Brüssel-Hauptstadt.
For Hendes Majestćt Danmarks Dronning
Mogens LYKKETOFT
Für den Präsidenten der Bundesrepublik Deutschland
Joseph FISCHER
Ăéá ôďí Đńüĺäńď ôçň ĹëëçíéęŢň Äçěďęńáôßáň
Georgios PAPANDREOU
Por Su Majestad el Rey de Espańa
Josep PIQUÉ I CAMPS
Pour le Président de la République française
Hubert VÉDRINE
Thar ceann Uachtarán na hÉireann
For the President of Ireland
Brian COWEN
Per il Presidente della Repubblica italiana
Lamberto DINI
Pour Son Altesse Royale le Grand-Duc de Luxembourg
Lydie POLFER
Voor Hare Majesteit de Koningin der Nederlanden
Jozias Johannes VAN AARTSENI
Für den Bundespräsidenten der Republik Österreich
Benita FERRERO-WALDNER
Pelo Presidente da República Portuguesa
Jaime GAMA
Suomen Tasavallan Presidentin puolesta
För Republiken Finlands President
Erkki TUOMIOJA
För Hans Majestät Konungen av Sverige
Anna LINDH
For Her Majesty the Queen of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland
Robin COOK
PROTOKOLY
PROTOKOL PŘIPOJENÝ KE SMLOUVĚ O EVROPSKÉ UNII A KE SMLOUVÁM O ZALOŽENÍ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ
Protokol o rozšíření Evropské unie
VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,
PŘIJALY následující ustanovení, která se připojují ke Smlouvě o Evropské unii a ke smlouvám o založení Evropských společenství:
Článek 1
Zrušení protokolu o orgánech
Zrušuje se Protokol o orgánech s ohledem na rozšíření Evropské unie, připojený ke Smlouvě o Evropské unii a ke smlouvám o založení Evropských společenství.
Článek 2
Ustanovení o Evropském parlamentu
1. Ode dne 1. ledna 2004 s účinností od začátku volebního období 2004 – 2009 se v čl. 190 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství a v čl. 108 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii první pododstavce nahrazují tímto:
“Počet zastupitelů volených v jednotlivých členských státech je stanoven takto:
Belgie 22
Dánsko 13
Německo 99
Řecko 22
Španělsko 50
Francie 72
Irsko 12
Itálie 72
Lucembursko 6
Nizozemsko 25
Rakousko 17
Portugalsko 22
Finsko 13
Švédsko 18
Spojené království 72.”
2. S výhradou odstavce 3 je celkový počet zastupitelů v Evropském parlamentu ve volebním období 2004 – 2009 roven počtu zastupitelů uvedenému v čl. 190 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství a v čl. 108 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, k němuž se připočte počet zastupitelů nových členských států vyplývající ze smluv o přistoupení podepsaných nejpozději dne 1. ledna 2004.
3. V případě, že celkový počet zastupitelů uvedený v odstavci 2 bude nižší než 732, provede se poměrná oprava počtu zastupitelů, kteří mají být zvoleni v každém členském státě, tak, aby jejich celkový počet byl co nejbližší 732, přičemž však tato oprava nesmí vést k tomu, aby počet zastupitelů, kteří mají být zvoleni v každém členském státě, překročil počet stanovený v čl. 190 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství a v čl. 108 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii pro volební období 1999 – 2004.
Rada přijme za tímto účelem rozhodnutí.
4. Odchylně od čl. 189 druhého pododstavce Smlouvy o založení Evropského společenství a od čl. 107 druhého pododstavce Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, v případě vstupu smluv o přistoupení v platnost po přijetí rozhodnutí Rady podle odst. 3 druhého pododstavce tohoto článku, může počet zastupitelů v Evropském parlamentu dočasně překročit 732 po dobu použitelnosti uvedeného rozhodnutí. Stejná oprava, jaká je uvedena v odst. 3 prvním pododstavci tohoto článku, se provede u počtu zastupitelů, kteří mají být zvoleni v daném členském státě.
Článek 3
Ustanovení o přidělování váhy hlasům v Radě
1. Ode dne 1. ledna 2005 se:
a) v článku 205 Smlouvy o založení Evropského společenství a v článku 118 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii:
i) odstavec 2 nahrazuje tímto:
“2. Má-li se Rada usnést kvalifikovanou většinou, je hlasům jejích členů přidělena tato váha:
Belgie 12
Dánsko 7
Německo 29
Řecko 12
Španělsko 27
Francie 29
Irsko 7
Itálie 29
Lucembursko 4
Nizozemsko 13
Rakousko 10
Portugalsko 12
Finsko 7
Švédsko 10
Spojené království 29
K přijetí usnesení je potřeba nejméně 169 hlasů většiny členů v případech, kdy podle této smlouvy mají být přijata na návrh Komise. V ostatních případech je k přijetí usnesení potřeba nejméně 169 hlasů alespoň dvou třetin členů.”
ii) doplňuje nový odstavec, který zní:
“4. Člen Rady může požádat, aby při přijímání rozhodnutí Rady kvalifikovanou většinou bylo ověřeno, zda členské státy tvořící tuto kvalifikovanou většinu zastupují alespoň 62 % celkového počtu obyvatel Unie. Ukáže-li se, že tato podmínka není splněna, není dané rozhodnutí přijato.”
b) v čl. 23 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii třetí pododstavec nahrazuje tímto:
“Hlasům členů Rady je přidělena váha podle čl. 205 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství. K přijetí rozhodnutí musí být dosaženo nejméně 169 hlasů alespoň dvou třetin členů. Člen Rady může požádat, aby při přijímání rozhodnutí Rady kvalifikovanou většinou bylo ověřeno, zda členské státy tvořící tuto kvalifikovanou většinu zastupují alespoň 62 % celkového počtu obyvatel Unie. Ukáže-li se, že tato podmínka není splněna, není dané rozhodnutí přijato.”
c) v článku 34 Smlouvy o Evropské unii odstavec 3 nahrazuje tímto:
“3. Má-li se Rada usnést kvalifikovanou většinou, je hlasům jejích členů přidělena váha podle čl. 205 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství; usnesení je přijato, je-li dosaženo nejméně 169 hlasů alespoň dvou třetin členů. Člen Rady může požádat, aby při přijímání rozhodnutí Rady kvalifikovanou většinou bylo ověřeno, zda členské státy tvořící tuto kvalifikovanou většinu zastupují alespoň 62 % celkového počtu obyvatel Unie. Ukáže-li se, že tato podmínka není splněna, není dané rozhodnutí přijato.”
2. Při každém přistoupení se práh uvedený v čl. 205 odst. 2 druhém pododstavci Smlouvy o založení Evropského společenství a v čl. 118 odst. 2 druhém pododstavci Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii vypočte tak, aby práh kvalifikované většiny vyjádřený v hlasech nepřekračoval práh vyplývající z tabulky v prohlášení o rozšíření Evropské unie, obsaženém v závěrečném aktu konference, jež přijala Niceskou smlouvu.
Článek 4
Ustanovení o Komisi
1. Ode dne 1. ledna 2005 s účinností od začátku funkčního období první Komise po tomto dni se čl. 213 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství a čl. 126 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii nahrazuje tímto:
“1. Členové Komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a poskytují veškeré záruky nezávislosti.
Komise se skládá z jednoho státního příslušníka z každého členského státu.
Počet členů Komise může být změněn jednomyslným rozhodnutím Rady.”
2. Jakmile Unie dosáhne počtu dvaceti sedmi členských států, nahrazuje se čl. 213 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství a čl. 126 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii tímto:
“1. Členové Komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a poskytují veškeré záruky nezávislosti.
Počet členů Komise je nižší než počet členských států. Členové Komise jsou vybíráni na základě rovné rotace, jejíž podrobnosti stanoví jednomyslně Rada.
Počet členů Komise určí Rada jednomyslným rozhodnutím.”
Tato změna je použitelná ode dne začátku funkčního období první Komise po dni přistoupení dvacátého sedmého členského státu Unie.
3. Rada jednomyslným rozhodnutím po podpisu smlouvy o přistoupení dvacátého sedmého členského státu Unie stanoví:
– počet členů Komise;
– způsoby rovné rotace zahrnující kritéria a pravidla nezbytná k automatickému stanovení složení po sobě následujících obsazení Komise na základě těchto zásad:
a) členské státy budou naprosto rovnocenné, pokud se týče pořadí a délky přítomnosti jejich státních příslušníků v Komisi; v důsledku toho rozdíl mezi celkovými počty funkčních období vykonávaných státními příslušníky dvou členských států nesmí být nikdy vyšší než jedna;
b) s výhradou písmene a) je každé po sobě následující obsazení Komise utvořeno tak, aby uspokojivým způsobem odráželo demografické a geografické rozpětí mezi všemi členskými státy Unie.
4. Každý stát, který přistoupí k Unii, má v okamžiku svého přistoupení až do doby, kdy se použije odstavec 2, právo na jednoho člena Komise své státní příslušnosti.
PROTOKOL PŘIPOJENÝ KE SMLOUVĚ O EVROPSKÉ UNII, KE SMLOUVĚ O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ A KE SMLOUVĚ O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ PRO ATOMOVOU ENERGII
Protokol o statutu Soudního dvora
VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,
PŘEJÍCE SI stanovit statut Soudního dvora podle článku 245 Smlouvy o založení Evropského společenství a článku 160 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,
SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Evropské unii, Smlouvě o založení Evropského společenství a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii:
Článek 1
Soudní dvůr je ustaven a vykonává své funkce v souladu s ustanoveními Smlouvy o Evropské unii (Smlouva o EU), Smlouvy o založení Evropského společenství (Smlouvy o ES) a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Smlouva o ESAE) a tohoto statutu.
HLAVA I
POSTAVENÍ SOUDCŮ A GENERÁLNÍCH ADVOKÁTŮ
Článek 2
Každý soudce je povinen před nastoupením do své funkce složit na veřejném zasedání slib, že bude vykonávat svou funkci zcela nestranně a svědomitě a že bude zachovávat tajnost porad Soudního dvora.
Článek 3
Soudci jsou vyňati z pravomoci soudů. Pokud jde o úkony spojené s výkonem jejich funkce, včetně ústních a písemných projevů, jsou vyňati z pravomoci soudů i po skončení svých funkcí.
Soudní dvůr je může rozhodnutím přijatým v plénu této imunity zbavit.
Je-li po zbavení imunity zahájeno proti některému soudci trestní řízení, může být tento soudce v každém členském státě postaven pouze před takový soud, který je příslušný k trestnímu řízení proti soudcům nejvyšších soudních instancí v tomto členském státě.
Články 12 až 15 a článek 18 Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství se vztahují na soudce, generální advokáty, tajemníka a pomocné zpravodaje Soudního dvora, aniž jsou dotčena ustanovení týkající se imunity soudců, která jsou uvedena v předchozích pododstavcích.
Článek 4
Soudci nesmí vykonávat žádnou politickou nebo správní funkci.
Neudělí-li Rada mimořádně výjimku z tohoto pravidla, nesmějí během funkčního období vykonávat žádnou výdělečnou nebo nevýdělečnou profesionální činnost.
Při svém nástupu se slavnostně zavazují během výkonu své funkce i po jeho ukončení zachovávat povinnosti vyplývající z jejich funkce, zejména povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po uplynutí funkčního období.
V případě pochybnosti rozhoduje Soudní dvůr.
Článek 5
Funkce soudce zaniká kromě pravidelných obměn a smrti odstoupením.
V případě odstoupení soudce se dopis o odstoupení zasílá předsedovi Soudního dvora s tím, aby jej předložil předsedovi Rady. Jeho uvědoměním se místo uvolňuje.
Mimo případy, na které se použije článek 6, zastává každý soudce svou funkci, dokud se jí neujme jeho nástupce.
Článek 6
Soudce může být zbaven funkce nebo mu může být odňat nárok na důchod nebo jej nahrazující požitky pouze tehdy, nesplňuje-li nadále podle jednomyslného názoru soudců a generálních advokátů Soudního dvora požadované podmínky nebo neplní-li nadále povinnosti vyplývající ze své funkce. Dotyčný soudce se těchto jednání neúčastní.
Tajemník Soudního dvora sdělí rozhodnutí Soudního dvora předsedům Evropského parlamentu a Komise a oznámí je předsedovi Rady.
V případě rozhodnutí o zbavení některého soudce jeho funkce se místo uvolňuje oznámením tohoto rozhodnutí předsedovi Rady.
Článek 7
Skončí-li výkon funkce soudce před uplynutím jeho funkčního období, je nahrazen na zbývající část funkčního období.
Článek 8
Články 2 až 7 se vztahují i na generální advokáty.
HLAVA II
ORGANIZACE
Článek 9
Částečná obměna soudců, k níž dochází každé tři roky, se střídavě týká osmi a sedmi soudců.
Částečná obměna generálních advokátů, k níž dochází každé tři roky, se týká vždy čtyř generálních advokátů.
Článek 10
Tajemník Soudního dvora skládá před Soudním dvorem slib, že bude vykonávat svou funkci zcela nestranně a svědomitě a že bude zachovávat tajnost porad Soudního dvora.
Článek 11
Soudní dvůr zajistí zastupování tajemníka v případě překážky jeho účasti.
Článek 12
Soudnímu dvoru jsou přiděleni úředníci a jiní zaměstnanci, aby zajistili jeho chod. Jsou podřízeni tajemníkovi Soudního dvora pod dohledem předsedy.
Článek 13
Na návrh Soudního dvora může Rada jednomyslně rozhodnout o jmenování pomocných zpravodajů a upravit jejich postavení. Pomocní zpravodajové mohou být za podmínek stanovených jednacím řádem povoláni k účasti na přípravném šetření k věcem předloženým Soudnímu dvoru a ke spolupráci se soudcem zpravodajem.
Pomocné zpravodaje jmenuje Rada z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a mají požadovanou právnickou kvalifikaci. Před Soudním dvorem skládají slib, že budou svou funkci vykonávat zcela nestranně a svědomitě a že budou zachovávat tajnost porad Soudního dvora.
Článek 14
Soudci, generální advokáti a tajemník musí mít bydliště v místě sídla Soudního dvora.
Článek 15
Soudní dvůr vykonává svou činnost nepřetržitě. Trvání soudních prázdnin stanoví Soudní dvůr s ohledem na své úřední potřeby.
Článek 16
Soudní dvůr vytváří senáty složené ze tří a pěti soudců. Soudci volí ze svého středu předsedy senátů. Předsedové senátů složených z pěti soudců jsou voleni na dobu tří let. Mohou být zvoleni dvakrát po sobě.
Velký senát je složen z jedenácti soudců. Předsedá mu předseda Soudního dvora. Členy velkého senátu jsou rovněž předsedové senátů složených z pěti soudců a jiní soudci určení za podmínek stanovených jednacím řádem.
Soudní dvůr zasedá ve velkém senátu, požádá-li o to členský stát nebo orgán Společenství, který je stranou v řízení.
Soudní dvůr zasedá v plénu při řízení na základě čl. 195 odst. 2, čl. 213 odst. 2, článku 216 nebo čl. 247 odst. 7 Smlouvy o ES anebo čl. 107d odst. 2, čl. 126 odst. 2, článku 129 nebo čl. 160b odst. 7 Smlouvy o ESAE.
Navíc může Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout, že věc bude předložena plénu, má-li za to, že věc, kterou se zabývá, má mimořádný význam.
Článek 17
Soudní dvůr může platně rozhodovat jen v lichém počtu soudců.
Rozhodnutí senátů složených ze tří nebo pěti soudců jsou platná, pouze pokud jsou přijata třemi soudci.
Rozhodnutí velkého senátu jsou platná, pouze pokud je přítomno devět soudců.
Rozhodnutí pléna Soudního dvora jsou platná, pouze pokud je přítomno jedenáct soudců.
V případě překážky účasti jednoho soudce senátu může být za podmínek stanovených jednacím řádem povolán soudce, který je členem jiného senátu.
Článek 18
Soudci a generální advokáti se nemohou účastnit rozhodování v žádné věci, ve které dříve vystupovali jako zmocněnci, poradci nebo advokáti jedné ze stran nebo o níž byli povoláni rozhodnout jako členové soudu či vyšetřovací komise nebo v jakémkoli jiném postavení.
Jestliže má soudce nebo generální advokát ze zvláštního důvodu za to, že se nemůže účastnit projednávání a rozhodování v určité věci, sdělí to předsedovi. V případě, že se předseda domnívá, že se některý soudce nebo generální advokát nemá ze zvláštního důvodu účastnit projednávání a rozhodování v určité věci, upozorní na to dotyčného.
V případě obtíží při použití tohoto článku rozhoduje Soudní dvůr.
Strana se nemůže dovolávat státní příslušnosti soudce nebo skutečnosti, že soudce její státní příslušnosti není členem Soudního dvora nebo některého senátu, za tím účelem, aby žádala změnu složení Soudního dvora nebo některého senátu.
HLAVA III
ŘÍZENÍ
Článek 19
Členské státy a orgány Společenství zastupuje před Soudním dvorem zmocněnec jmenovaný pro každou jednotlivou věc; zmocněnci může být nápomocen poradce nebo advokát.
Stejným způsobem jsou zastupovány státy, které jsou stranami dohody o Evropském hospodářském prostoru a nejsou členskými státy, jakož i Kontrolní úřad ESVO uvedený ve zmíněné dohodě.
Jiné strany musí být zastoupeny advokátem.
Zastupovat některou stranu před Soudním dvorem nebo jí být nápomocen může pouze advokát oprávněný k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je stranou dohody o Evropském hospodářském prostoru.
Zmocněnci, poradci a advokáti vystupující před Soudním dvorem požívají práv a záruk nezbytných k nezávislému výkonu svých funkcí za podmínek, které určí jednací řád.
Soudní dvůr má vůči poradcům a advokátům, kteří před ním vystupují, pravomoci obvykle přiznávané soudům, a to za podmínek, které určí jednací řád.
Vysokoškolští učitelé, kteří jsou státními příslušníky členských států, jejichž právní řád jim přiznává právo vystupovat před soudy, požívají u Soudního dvora práv, která tento článek přiznává advokátům.
Článek 20
Řízení před Soudním dvorem má dvě části: písemnou a ústní.
Písemná část řízení zahrnuje doručení žalob, písemných podání, žalobních odpovědí a vyjádření a případně replik, jakož i veškerých podpůrných listin a dokladů nebo jejich ověřených opisů stranám a orgánům Společenství, jejichž rozhodnutí jsou předmětem sporu.
Doručení zajistí tajemník v pořadí a ve lhůtách stanovených jednacím řádem.
Ústní část řízení zahrnuje přednesení zprávy soudce zpravodaje, slyšení zmocněnců, poradců a advokátů, jakož i návrhu rozhodnutí generálního advokáta a podle potřeby i výslechu svědků a znalců.
Má-li Soudní dvůr za to, že věc neobsahuje žádnou novou právní otázku, může po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout, že věc bude projednána bez návrhu rozhodnutí generálního advokáta.
Článek 21
Žaloba k Soudnímu dvoru se podává prostřednictvím tajemníka. Musí obsahovat jméno a bydliště nebo sídlo žalobce, postavení podepsaného, označení strany nebo stran, proti nimž se žaloba podává, předmět sporu, návrh rozhodnutí a stručný popis žalobních důvodů.
K žalobě musí být v případě potřeby připojen akt, jehož zrušení se požaduje, nebo v případě uvedeném v článku 232 Smlouvy o ES a v článku 148 Smlouvy o ESAE doklad o datu výzvy zmíněné v tomto článku. Jestliže tyto písemnosti nebyly k žalobě připojeny, vyzve tajemník žalobce, aby jej v přiměřené lhůtě dodal, přičemž žaloba nesmí být odmítnuta proto, že tato vada byla odstraněna teprve po uplynutí lhůty stanovené pro podání žaloby.
Článek 22
V případech podle článku 18 Smlouvy o ESAE se odvolání podává k Soudnímu dvoru prostřednictvím tajemníka. Musí obsahovat jméno a bydliště nebo sídlo žalobce, postavení podepsaného, označení rozhodnutí, proti němuž se žaloba podává, označení sporných stran, předmět sporu, návrh rozhodnutí a stručný popis žalobních důvodů.
K odvolání musí být připojen ověřený opis napadeného rozhodnutí rozhodčího výboru.
Zamítne-li Soudní dvůr odvolání, nabývá rozhodnutí rozhodčího výboru právní moci.
Zruší-li Soudní dvůr rozhodnutí rozhodčího výboru, může být řízení před rozhodčím výborem na návrh některé ze stran znovu zahájeno. Rozhodčí výbor je přitom vázán právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí Soudního dvora.
Článek 23
V případech uvedených v čl. 35 odst. 1 Smlouvy o EU, v článku 234 Smlouvy o ES a v článku 150 Smlouvy o ESAE doručí příslušný vnitrostátní soud Soudnímu dvoru své rozhodnutí, jímž bylo řízení přerušeno a věc předložena Soudnímu dvoru. Toto rozhodnutí pak oznámí tajemník Soudního dvora zúčastněným stranám, členským státům a Komisi, jakož i Radě nebo Evropské centrální bance, je-li předmětem sporu platnost nebo výklad aktu některé z nich, a Radě nebo Evropskému parlamentu, je-li předmětem sporu platnost nebo výklad aktu, který společně přijaly.
Do dvou měsíců od tohoto oznámení mají strany, členské státy, Komise a podle okolností i Evropský parlament, Rada a Evropská centrální banka právo předložit Soudnímu dvoru písemná podání nebo vyjádření.
V případech uvedených v článku 234 Smlouvy o ES oznámí tajemník Soudního dvora rozhodnutí vnitrostátního soudu státům, které jsou stranami dohody o Evropském hospodářském prostoru a nejsou členskými státy, jakož i Kontrolnímu úřadu ESVO uvedenému ve zmíněné dohodě, a které mohou do dvou měsíců od tohoto oznámení, jedná-li se o některou z oblastí působnosti zmíněné dohody, předložit Soudnímu dvoru písemná podání nebo vyjádření.
Článek 24
Soudní dvůr může vyzvat strany, aby předložily veškeré dokumenty a poskytly veškeré informace, které pokládá za žádoucí. V případě odmítnutí to Soudní dvůr vezme na vědomí.
Soudní dvůr může rovněž požádat členské státy a orgány Společenství, které nejsou stranami sporu, o veškeré údaje, jež považuje za nezbytné pro účely řízení.
Článek 25
Soudní dvůr může kdykoli pověřit kteroukoli osobu, sdružení osob, úřad, výbor nebo orgán podle své volby vypracováním odborného posudku.
Článek 26
Výslech svědků se provádí za podmínek, které stanoví jednací řád.
Článek 27
Vůči svědkům, kteří odpírají plnit svědeckou povinnost, vykonává Soudní dvůr pravomoci soudům obvykle přiznávané a může ukládat peněžité tresty za podmínek, které stanoví jednací řád.
Článek 28
Svědci a znalci mohou být vyslechnuti pod přísahou ve formě, kterou stanoví jednací řád, anebo způsobem, který stanoví právní řád domovského státu svědka nebo znalce.
Článek 29
Soudní dvůr může přikázat, aby byl svědek nebo znalec vyslechnut soudním orgánem v místě svého bydliště.
Tento příkaz se zašle k provedení příslušnému soudnímu orgánu způsobem, který stanoví jednací řád. Písemnosti, které byly získány na základě tohoto dožádání, se vracejí Soudnímu dvoru stejným způsobem.
Soudní dvůr nese náklady, pokud je případně nepřenese na strany.
Článek 30
Každý členský stát posuzuje porušení slibu svědky nebo znalci jako obdobný trestný čin spáchaný před svým vnitrostátním soudem v občanskoprávním řízení. Na základě oznámení Soudního dvora stíhá pachatele tohoto činu před příslušným vnitrostátním soudem.
Článek 31
Jednání je veřejné, nerozhodne-li Soudní dvůr z vážných důvodů z úřední povinnosti nebo na návrh stran jinak.
Článek 32
V průběhu jednání může Soudní dvůr vyslýchat znalce, svědky i samy strany. Za strany však mohou ústně jednat pouze jejich zástupci.
Článek 33
O každém jednání se sepisuje protokol, který podepisují předseda a tajemník.
Článek 34
Pořad jednání stanoví předseda.
Článek 35
Porady Soudního dvora jsou a zůstanou tajné.
Článek 36
Rozsudky musí být odůvodněny. Uvádějí se v nich jména soudců, kteří se účastnili rozhodování.
Článek 37
Rozsudky podepisují předseda a tajemník. Vyhlašují se na veřejném zasedání.
Článek 38
Soudní dvůr rozhoduje o nákladech řízení.
Článek 39
Předseda Soudního dvora může ve zkráceném řízení, které se v nezbytném rozsahu může odchylovat od určitých pravidel obsažených v tomto statutu a které bude upraveno jednacím řádem, rozhodnout o návrzích na odklad uplatnění napadeného aktu podle článku 242 Smlouvy o ES nebo podle článku 157 Smlouvy o ESAE, na nařízení předběžných opatření podle článku 243 Smlouvy o ES nebo podle článku 158 Smlouvy o ESAE nebo na zastavení výkonu rozhodnutí podle čl. 256 čtvrtého pododstavce Smlouvy o ES nebo podle čl. 164 třetího pododstavce Smlouvy o ESAE.
Není-li předseda přítomen, zastoupí jej jiný soudce za podmínek stanovených jednacím řádem.
Rozhodnutí vydané předsedou nebo jeho zástupcem má pouze předběžnou povahu a nepředjímá rozhodnutí Soudního dvora ve věci samé.
Článek 40
Členské státy a orgány Společenství mohou ve sporech předložených Soudnímu dvoru přistoupit k řízení.
Totéž právo má každá jiná osoba, která prokáže zájem na rozhodnutí sporu předloženého Soudnímu dvoru s výjimkou sporů mezi členskými státy, sporů mezi orgány Společenství nebo sporů mezi členskými státy a orgány Společenství.
Aniž je dotčen druhý pododstavec, mohou státy, které jsou stranami dohody o Evropském hospodářském prostoru a které nejsou členskými státy, jakož i Kontrolní úřad ESVO uvedený ve zmíněné dohodě, přistoupit k řízení ve sporech týkajících se některé oblasti působnosti zmíněné dohody.
Návrhy obsažené v žádosti o přistoupení k řízení se omezí na podporu návrhů jedné ze stran sporu.
Článek 41
Jestliže žalovaná strana nepodá písemná vyjádření, ačkoli byla řádně vyrozuměna, bude proti ní vydán rozsudek pro zmeškání. Proti rozsudku se lze odvolat ve lhůtě jednoho měsíce po jeho oznámení. Nerozhodne-li Soudní dvůr jinak, nemá odvolání odkladný účinek na výkon rozsudku pro zmeškání.
Článek 42
Členské státy, orgány Společenství a ostatní fyzické nebo právnické osoby mohou v případech a za podmínek, které budou stanoveny jednacím řádem, vznést námitky třetí osoby proti rozsudkům, jestliže se tyto rozsudky týkají jejich práv a jestliže byly vydány bez jejich účasti.
Článek 43
V případě pochybností o smyslu a dosahu některého rozsudku je Soudní dvůr příslušný podat jeho výklad na žádost kterékoli strany nebo orgánu Společenství, jestliže prokáží, že mají na věci oprávněný zájem.
Článek 44
Obnovu řízení lze u Soudního dvora žádat jen z toho důvodu, že byly zjištěny nové rozhodné skutečnosti, které před vynesením rozsudku nebyly známy Soudnímu dvoru ani straně, která o obnovu žádá. Obnovené řízení se zahajuje rozhodnutím Soudního dvora, které výslovně uvádí existenci nové skutečnosti, přiznává jí význam odůvodňující obnovení řízení a prohlašuje proto žádost za přípustnou.
Žádost o obnovu řízení není přípustná po uplynutí lhůty deseti let od vydání rozsudku.
Článek 45
Jednací řád stanoví mimořádné lhůty z důvodu vzdálenosti.
Zánik nároku pro zmeškání lhůty nelze namítat, jestliže dotyčná strana prokáže působení náhody nebo vyšší moci.
Článek 46
Nároky vůči Společenství z mimosmluvní odpovědnosti se promlčují za pět let ode dne, kdy nastala skutečnost, na níž se zakládají. Promlčení se přerušuje buď podáním žaloby u Soudního dvora, nebo předběžnou žádostí, kterou poškozený předloží příslušnému orgánu Společenství. V naposledy uvedeném případě musí být žaloba podána ve lhůtě dvou měsíců stanovené v článku 230 Smlouvy o ES a v článku 146 Smlouvy o ESAE; podle okolností se použije čl. 232 druhý pododstavec Smlouvy o ES a čl. 148 druhý pododstavec Smlouvy o ESAE.
HLAVA IV
Soud prvního stupně Evropských společenství
Článek 47
Články 2 až 8, články 14 a 15, čl. 17 první, druhý, čtvrtý a pátý pododstavec a článek 18 se použijí na Soud a jeho členy. Slib uvedený v článku 2 se skládá před Soudním dvorem a rozhodnutí uvedená v článcích 3, 4 a 6 přijme Soudní dvůr po konzultaci se Soudem.
Ustanovení čl. 3 čtvrtého pododstavce a článků 10, 11 a 14 se přiměřeně použijí pro tajemníka Soudu.
Článek 48
Soud se skládá z patnácti soudců.
Článek 49
Členové Soudu mohou být povoláni, aby plnili úkoly generálního advokáta.
Úlohou generálního advokáta je předkládat veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněné návrhy rozhodnutí v některých věcech předložených Soudu a být mu tím nápomocen při plnění jeho poslání.
Kritéria pro výběr těchto věcí a postup povolávání generálních advokátů stanoví jednací řád Soudu.
Člen povolaný k výkonu funkce generálního advokáta v určité věci se nesmí účastnit rozhodování v téže věci.
Článek 50
Soud zasedá v senátech o třech nebo pěti soudcích. Soudci volí ze svého středu předsedy senátů. Předsedové senátů složených z pěti soudců jsou voleni na dobu tří let. Mohou být zvoleni dvakrát po sobě.
Složení senátů a přidělování věcí jednotlivým senátům určí jednací řád. Ve věcech vymezených jednacím řádem může Soud zasedat v plénu nebo jako samosoudce.
Jednací řád může rovněž stanovit, ve kterých věcech a za jakých podmínek Soud zasedá ve velkém senátu.
Článek 51
Odchylně od pravidla obsaženého v čl. 225 odst. 1 Smlouvy o ES a čl. 140a odst. 1 Smlouvy o ESAE je pro žaloby podané členskými státy, orgány Společenství a Evropskou centrální bankou příslušný Soudní dvůr.
Článek 52
Předseda Soudního dvora a předseda Soudu určí vzájemnou dohodou, za jakých podmínek budou úředníci a jiní zaměstnanci Soudního dvora poskytovat služby Soudu, aby zajistili jeho chod. Někteří úředníci a jiní zaměstnanci jsou podřízeni tajemníkovi Soudu pod dohledem předsedy Soudu.
Článek 53
Řízení před Soudem se řídí hlavou III.
Řízení před Soudem bude podle potřeby upřesněno a doplněno jednacím řádem. Jednací řád se může odchýlit od čl. 40 čtvrtého pododstavce a článku 41 s ohledem na zvláštnosti sporů v oblasti práv duševního vlastnictví.
Odchylně od čl. 20 čtvrtého pododstavce může generální advokát předkládat odůvodněné návrhy rozhodnutí písemně.
Článek 54
Je-li žaloba nebo jiná procesní písemnost určená Soudu omylem podána tajemníkovi Soudního dvora, předá ji neprodleně tajemníkovi Soudu; obdobně je-li žaloba nebo jiná procesní písemnost určená Soudnímu dvoru omylem podána tajemníkovi Soudu, předá ji neprodleně tajemníkovi Soudního dvora.
Pokud Soud zjistí, že není příslušný k řízení ve věci, ve které je příslušný Soudní dvůr, postoupí věc Soudnímu dvoru; obdobně pokud Soudní dvůr zjistí, že je k řízení příslušný Soud, postoupí věc Soudu, který již poté nemůže prohlásit svou nepříslušnost.
Jsou-li Soudnímu dvoru i Soudu předloženy věci, které mají stejný předmět, týká se stejné otázky výkladu nebo otázky platnosti stejného právního aktu, může Soud po vyslechnutí stran přerušit řízení, dokud Soudní dvůr nevynese rozsudek. Jedná-li se o žádosti o prohlášení stejného aktu za neplatný, může Soud rovněž prohlásit svou nepříslušnost, aby umožnil Soudnímu dvoru rozhodnout o této žádosti. V případech uvedených v tomto pododstavci může Soudní dvůr rovněž rozhodnout o přerušení řízení; v tom případě řízení před Soudem pokračuje.
Článek 55
Tajemník Soudu oznámí konečná rozhodnutí Soudu, rozhodnutí, která řeší věc pouze částečně, nebo rozhodnutí o procesní otázce týkající se nepříslušnosti Soudu nebo nepřípustnosti žaloby všem stranám, jakož i všem členským státům a orgánům Společenství, přestože nebyli účastníky řízení před Soudem.
Článek 56
Proti konečným rozhodnutím Soudu, proti rozhodnutím, která řeší věc pouze částečně, nebo proti rozhodnutím o procesní otázce týkající se nepříslušnosti Soudu nebo nepřípustnosti žaloby lze ve lhůtě dvou měsíců od oznámení napadeného rozhodnutí podat opravný prostředek k Soudnímu dvoru.
Tento opravný prostředek může podat kterákoli strana, jejímž návrhům nebylo zcela nebo zčásti vyhověno. Jiní účastníci než členské státy nebo orgány Společenství mohou podat opravný prostředek, pouze pokud se jich rozhodnutí Soudu přímo týká.
S výjimkou sporů mezi Společenstvími a jejich zaměstnanci mohou tento opravný prostředek podat rovněž členské státy a orgány Společenství, které nebyly účastníky řízení před Soudem. Tyto členské státy a orgány mají stejné postavení jako členské státy nebo orgány, které byly účastníky řízení v prvním stupni.
Článek 57
Opravný prostředek k Soudnímu dvoru proti rozhodnutí Soudu, kterým byla zamítnuta žádost o přistoupení k řízení, může osoba, jejíž žádost byla zamítnuta, podat ve lhůtě dvou týdnů od oznámení rozhodnutí o zamítnutí.
Strany soudního řízení mohou podat opravný prostředek k Soudnímu dvoru proti rozhodnutím Soudu přijatým podle článku 242 nebo 243 nebo podle čl. 256 čtvrtého pododstavce Smlouvy o ES nebo podle článku 157 nebo 158 nebo podle čl. 164 třetího pododstavce Smlouvy o ESAE ve lhůtě dvou měsíců od jejich oznámení.
O opravných prostředcích uvedených v prvním a druhém pododstavci tohoto článku se rozhoduje postupem podle článku 39.
Článek 58
Opravné prostředky k Soudnímu dvoru jsou omezeny na právní otázky. Jsou přípustné pro nepříslušnost Soudu, pro nedostatky řízení před Soudem, které poškozují zájmy dotčené strany, či pro porušení právních předpisů Společenství Soudem.
Opravný prostředek jen proti určení výše náhrady nákladů řízení nebo proti rozhodnutí, která ze stran je má platit, není přípustný.
Článek 59
Je-li podán opravný prostředek proti rozhodnutí Soudu, má řízení před Soudním dvorem písemnou a ústní část. Za podmínek stanovených v jednacím řádu může Soudní dvůr poté, co byly vyslechnuty zúčastněné strany a generální advokát, rozhodnout bez ústního jednání.
Článek 60
Aniž jsou dotčeny články 242 a 243 Smlouvy o ES nebo články 157 a 158 Smlouvy o ESAE, nemá opravný prostředek odkladný účinek.
Odchylně od článku 244 Smlouvy o ES a článku 159 Smlouvy o ESAE nabývá rozhodnutí Soudu, které ruší nařízení, právní moci až dnem, kdy uplyne lhůta stanovená v čl. 56 prvním pododstavci tohoto statutu, nebo pokud je v této lhůtě podán opravný prostředek, dnem jeho zamítnutí, aniž je dotčeno právo strany požádat Soudní dvůr na základě článků 242 a 243 Smlouvy o ES a článků 157 a 158 Smlouvy o ESAE o pozastavení účinků rozhodnutí, které bylo prohlášeno za neplatné, nebo o nařízení jiného předběžného opatření.
Článek 61
Je-li opravný prostředek opodstatněný, zruší Soudní dvůr rozhodnutí Soudu. Soudní dvůr může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Soudu k rozhodnutí.
Je-li věc vrácena Soudu, je tento soud vázán právním názorem obsaženým v rozhodnutí Soudního dvora.
Je-li opravný prostředek podaný členským státem nebo orgánem Společenství, který nebyl účastníkem řízení před Soudem, opodstatněný, může Soudní dvůr určit, považuje-li to za nezbytné, které účinky zrušeného rozhodnutí Soudu jsou pro strany sporu zachovány.
Článek 62
V případech uvedených v čl. 225 odst. 2 a 3 Smlouvy o ES a v čl. 140a odst. 2 a 3 Smlouvy o ESAE může první generální advokát navrhnout Soudnímu dvoru, aby přezkoumal rozhodnutí Soudu, má-li za to, že existuje vážné nebezpečí narušení jednoty nebo souladu práva Společenství.
Návrh musí podat ve lhůtě jednoho měsíce od vyhlášení rozhodnutí Soudu. Soudní dvůr rozhodne ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy mu první generální advokát podal návrh, zda je rozhodnutí třeba přezkoumat.
HLAVA V
Závěrečná ustanovení
Článek 63
Jednací řády Soudního dvora a Soudu obsahují veškerá další ustanovení nezbytná k provádění a případnému doplňování tohoto statutu.
Článek 64
Až do přijetí pravidel o užívání jazyků v tomto statutu zůstávají v účinnosti ustanovení jednacího řádu Soudního dvora a jednacího řádu Soudu týkající se užívání jazyků. Veškeré změny nebo zrušení těchto ustanovení musí být provedeny postupem stanoveným pro provádění změn tohoto statutu.
PROTOKOLY PŘIPOJENÉ KE SMLOUVĚ O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ
Protokol o finančních důsledcích uplynutí doby platnosti smlouvy o ESUO a o výzkumném fondu pro uhlí a ocel
VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,
HODLAJÍCE upravit některé otázky spojené s uplynutím doby platnosti Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO),
PŘEJÍCE SI převést vlastnictví k prostředkům ESUO na Evropské společenství,
VĚDOMY SI skutečnosti, že je vhodné využít tyto prostředky pro výzkum v odvětvích spojených s uhelným a ocelářským průmyslem a že je proto třeba k tomuto účelu stanovit některá zvláštní pravidla,
PŘIJALY následující ustanovení, která se připojují ke Smlouvě o založení Evropského společenství:
Článek 1
1. Veškeré položky aktiv a pasiv ESUO, jak existují ke dni 23. července 2002, se převádějí na Evropské společenství ode dne 24. července 2002.
2. S výhradou jakéhokoli zvýšení nebo snížení, k němuž může dojít v průběhu likvidace, se čistá hodnota těchto položek, jak jsou uvedeny v rozvaze ESUO ke dni 23. července 2002, považuje za majetek určený na výzkum v odvětvích spojených s uhelným a ocelářským průmyslem pod názvem “ESUO v likvidaci”. Po ukončení likvidace nese majetek název “Majetek Výzkumného fondu pro uhlí a ocel”.
3. Příjmy plynoucí z tohoto majetku, které se nazývají “Výzkumný fond pro uhlí a ocel”, jsou určeny výhradně na výzkum prováděný v odvětvích spojených s uhelným a ocelářským průmyslem mimo rámcový výzkumný program v souladu s tímto protokolem a akty přijatými na jeho základě.
Článek 2
Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně přijme veškeré předpisy nezbytné k provedení tohoto protokolu, včetně základních zásad a vhodných rozhodovacích postupů, a zejména pro přijímání víceletých finančních základních směrů pro správu majetku Výzkumného fondu pro uhlí a ocel a technických základních směrů pro výzkumný program tohoto fondu.
Článek 3
Nestanoví-li tento protokol a akty přijaté na jeho základě jinak, použijí se ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství.
Článek 4
Tento protokol je použitelný ode dne 24. července 2002.
Protokol k článku 67 Smlouvy o založení Evropského společenství
VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY
SE DOHODLY na následujícím ustanovení, které se připojuje ke Smlouvě o založení Evropského společenství:
Jediný článek
Ode dne 1. května 2004 přijímá Rada opatření uvedená v článku 66 Smlouvy o založení Evropského společenství na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem kvalifikovanou většinou.
ZÁVĚREČNÝ AKT
KONFERENCE ZÁSTUPCŮ VLÁD ČLENSKÝCH STÁTŮ, svolaná do Bruselu dne 14. února 2000, aby vzájemnou dohodou schválila změny Smlouvy o Evropské unii, smluv o založení Evropského společenství, Evropského společenství pro atomovou energii a Evropského společenství uhlí a oceli a některých souvisejících aktů, přijala tyto dokumenty:
I. Niceská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii, smlouvy o založení Evropských společenství a některé související akty
II. Protokoly
A. Protokol připojený ke Smlouvě o Evropské unii a ke smlouvám o založení Evropských společenství
Protokol o rozšíření Evropské unie
B. Protokol připojený ke Smlouvě o Evropské unii, ke Smlouvě o založení Evropského společenství a ke Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii
Protokol o statutu Soudního dvora
C. Protokoly připojené ke Smlouvě o založení Evropského společenství
1. Protokol o finančních důsledcích uplynutí doby platnosti Smlouvy o ESUO a o Výzkumném fondu pro uhlí a ocel
2. Protokol k článku 67 Smlouvy o založení Evropského společenství
III. Prohlášení
A. Prohlášení přijatá konferencí
1. Prohlášení o evropské bezpečnostní a obranné politice
2. Prohlášení k čl. 31 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii
3. Prohlášení k článku 10 Smlouvy o založení Evropského společenství
4. Prohlášení k čl. 21 třetímu pododstavci Smlouvy o založení Evropského společenství
5. Prohlášení k článku 67 Smlouvy o založení Evropského společenství
6. Prohlášení k článku 100 Smlouvy o založení Evropského společenství
7. Prohlášení k článku 111 Smlouvy o založení Evropského společenství
8. Prohlášení k článku 137 Smlouvy o založení Evropského společenství
9. Prohlášení k článku 175 Smlouvy o založení Evropského společenství
10. Prohlášení k článku 181a Smlouvy o založení Evropského společenství
11. Prohlášení k článku 191 Smlouvy o založení Evropského společenství
12. Prohlášení k článku 225 Smlouvy o založení Evropského společenství
13. Prohlášení k čl. 225 odst. 2 a 3 Smlouvy o založení Evropského společenství
14. Prohlášení k čl. 225 odst. 2 a 3 Smlouvy o založení Evropského společenství
15. Prohlášení k čl. 225 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského společenství
16. Prohlášení k článku 225a Smlouvy o založení Evropského společenství
17. Prohlášení k článku 229a Smlouvy o založení Evropského společenství
18. Prohlášení o Účetním dvoru
19. Prohlášení k článku 10.6 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky
20. Prohlášení o rozšíření Evropské unie
21. Prohlášení o prahu kvalifikované většiny a počtu hlasů blokační menšiny v rozšířené Unii
22. Prohlášení o místě zasedání Evropské rady
23. Prohlášení o budoucnosti Unie
24. Prohlášení k článku 2 Protokolu o finančních důsledcích uplynutí doby platnosti Smlouvy o ESUO a o Výzkumném fondu pro uhlí a ocel
B. Prohlášení, která konference vzala na vědomí
1. Prohlášení Lucemburska
2. Prohlášení Řecka, Španělska a Portugalska k článku 161 Smlouvy o založení Evropského společenství
3. Prohlášení Dánska, Německa, Nizozemska a Rakouska k článku 161 Smlouvy o založení Evropského společenství
V Nice dne dvacátého šestého února dva tisíce jedna.
Pour Sa Majesté le Roi des Belges
Voor Zijne Majesteit de Koning der Belgen
Für Seine Majestät den König der Belgier
Cette signature engage également la Communauté française, la Communauté flamande, la Communauté germanophone, la Région wallonne, la Région flamande et la Région de Bruxelles-Capitale.
Deze handtekening verbindt eveneens de Vlaamse Gemeenschap, de Franse Gemeenschap, de Duitstalige Gemeenschap, het Vlaamse Gewest, het Waalse Gewest en het Brussels Hoofstedelijk Gewest.
Diese Unterschrift bindet zugleich die Deutchsprachige Gemeinschaft, die Flämische Gemeinschaft, die Französische Gemeinschaft, die Wallonische Region, die Flämische Region und die Region Brüssel-Hauptstadt.
For Hendes Majestćt Danmarks Dronning
Mogens LYKKETOFT
Für den Präsidenten der Bundesrepublik Deutschland
Joseph FISCHER
Ăéá ôďí Đńüĺäńď ôçň ĹëëçíéęŢň Äçěďęńáôßáň
Georgios PAPANDREOU
Por Su Majestad el Rey de Espańa
Josep PIQUÉ I CAMPS
Pour le Président de la République française
Hubert VÉDRINE
Thar ceann Uachtarán na hÉireann
For the President of Ireland
Brian COWEN
Per il Presidente della Repubblica italiana
Lamberto DINI
Pour Son Altesse Royale le Grand-Duc de Luxembourg
Lydie POLFER
Voor Hare Majesteit de Koningin der Nederlanden
Jozias Johannes VAN AARTSENI
Für den Bundespräsidenten der Republik Österreich
Benita FERRERO-WALDNER
Pelo Presidente da República Portuguesa
Jaime GAMA
Suomen Tasavallan Presidentin puolesta
För Republiken Finlands President
Erkki TUOMIOJA
För Hans Majestät Konungen av Sverige
Anna LINDH
For Her Majesty the Queen of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland
Robin COOK
PROHLÁŠENÍ PŘIJATÁ KONFERENCÍ
1. Prohlášení o evropské bezpečnostní a obranné politice
V souladu s dokumenty schválenými na zasedání Evropské rady v Nice týkajícími se evropské bezpečnostní a obranné politiky (zpráva předsednictví a její přílohy) je cílem Evropské unie, aby se tato politika stala rychle účinnou. Za tímto účelem přijme Evropská rada rozhodnutí co nejdříve v průběhu roku 2001 a nejpozději na zasedání Evropské rady v Laeken/Bruselu na základě stávajících ustanovení Smlouvy o Evropské unii. Vstup Niceské smlouvy v platnost proto není podmínkou.
2. Prohlášení k čl. 31 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii
Konference připomíná, že:
– rozhodnutí vytvořit jednotku složenou ze státních zástupců, soudců nebo policejních důstojníků s obdobnými pravomocemi vyslaných jednotlivými členskými státy (Eurojust), jejímž úkolem je přispívat ke koordinaci mezi vnitrostátními orgány příslušnými k trestnímu stíhání a přispívat k vyšetřování organizované trestné činnosti, bylo zmíněno již v závěrech ze zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999;
– Evropská soudní síť byla vytvořena společnou akcí přijatou Radou dne 29. června 1998 (Úř. věst. L 191, 7. 7. 1998, s. 4).
3. Prohlášení k článku 10 Smlouvy o založení Evropského společenství
Konference připomíná, že povinnost loajální spolupráce, která vyplývá z článku 10 Smlouvy o založení Evropského společenství a která je základem pro vztahy mezi členskými státy a orgány Společenství, platí rovněž pro vztahy mezi samotnými orgány Společenství. Pokud se jedná o vztahy mezi orgány, mohou Evropský parlament, Rada a Komise v rámci této povinnosti loajální spolupráce uzavírat interinstitucionální dohody, pokud se to jeví nezbytné k usnadnění uplatňování ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství. Tyto dohody nesmějí měnit ani doplňovat ustanovení Smlouvy a mohou být uzavřeny pouze se souhlasem všech tří orgánů.
4. Prohlášení k čl. 21 třetímu pododstavci Smlouvy o založení Evropského společenství
Konference vyzývá orgány a instituce uvedené v čl. 21 třetím pododstavci nebo v článku 7, aby zajistily, že odpověď na jakoukoli písemnou otázku bude občanu Unie zaslána v přiměřené lhůtě.
5. Prohlášení k článku 67 Smlouvy o založení Evropského společenství
Vysoké smluvní strany vyjadřují souhlas s tím, že Rada v rozhodnutí, které má přijmout podle čl. 67 odst. 2 druhého pododstavce:
– rozhodne o tom, že bude při přijímání opatření uvedených v čl. 62 bodě 3 a v čl. 63 bodě 3 písm. b) od 1. května 2004 rozhodovat postupem podle článku 251,
– rozhodne o tom, že bude při přijímání opatření uvedených v čl. 62 bodě 2 písm. a) ode dne, kdy bude dosaženo shody o oblasti působnosti opatření týkajících se překračování vnějších hranic členských států osobami, rozhodovat postupem podle článku 251.
Rada se jinak bude snažit rozšířit působnost postupu podle článku 251 ode dne 1. května 2004 nebo co nejdříve po tomto dni na ostatní oblasti, které upravuje hlava IV, nebo na některé z nich.
6. Prohlášení k článku 100 Smlouvy o založení Evropského společenství
Konference připomíná, že rozhodnutí o finanční pomoci uvedená v článku 100, která dodržují zákaz (“no bail-out”) v článku 103, musí být v souladu s finančními výhledy na léta 2000–2006, a zejména s bodem 11 interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí ze dne 6. května 1999 o rozpočtové kázni a o zdokonalení rozpočtového procesu a s odpovídajícími ustanoveními budoucích interinstitucionálních dohod a finančních výhledů.
7. Prohlášení k článku 111 Smlouvy o založení Evropského společenství
Konference se dohodla, že postupy mají být utvářeny tak, aby umožnily všem členských státům eurozóny plně se účastnit všech etap přípravy postoje Společenství na mezinárodní úrovni k otázkám zvláště významným pro hospodářskou a měnovou unii.
8. Prohlášení k článku 137 Smlouvy o založení Evropského společenství
Konference se dohodla, že veškeré výdaje uskutečněné na základě článku 137 se zapisují do rubriky 3 finančního výhledu.
9. Prohlášení k článku 175 Smlouvy o založení Evropského společenství
Vysoké smluvní strany jsou rozhodnuty jednat tak, aby Evropská unie hrála vedoucí úlohu v prosazování ochrany životního prostředí v Unii a ve sledování tohoto cíle ve světovém měřítku na mezinárodní úrovni. Musí být plně využity možnosti, které Smlouva při sledování tohoto cíle nabízí, včetně použití podpůrných opatření a nástrojů, které jsou tržně orientované a jejichž účelem je podpořit udržitelný rozvoj.
10. Prohlášení k článku 181a Smlouvy o založení Evropského společenství
Konference potvrzuje, že aniž jsou dotčena ostatní ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství, nespadají podpory platební bilance pro třetí země do oblasti působnosti článku 181a.
11. Prohlášení k článku 191 Smlouvy o založení Evropského společenství
Konference připomíná, že z článku 191 nevyplývá žádný přenos pravomocí na Evropské společenství a není jím dotčeno uplatňování příslušných vnitrostátních ústavních předpisů.
Financování politických stran na evropské úrovni z rozpočtu Evropských společenství nelze využít k přímému ani nepřímému financování politických stran na vnitrostátní úrovni.
Ustanovení o financování politických stran se na stejném základě uplatňují na všechny politické síly zastoupené v Evropském parlamentu.
12. Prohlášení k článku 225 Smlouvy o založení Evropského společenství
Konference vyzývá Soudní dvůr a Komisi, aby v co nejkratším čase přezkoumaly rozdělení pravomocí mezi Soudní dvůr a Soud prvního stupně, zejména v oblasti přímých žalob, a předložily vhodné návrhy tak, aby je mohla příslušná místa posoudit ihned po vstupu Niceské smlouvy v platnost.
13. Prohlášení k čl. 225 odst. 2 a 3 Smlouvy o založení Evropského společenství
Konference má za to, že základní ustanovení pro přezkumné řízení podle čl. 225 odst. 2 a 3 musí být definována ve statutu Soudního dvora. Tato ustanovení by měla zejména upřesnit
– úlohu stran v řízení před Soudním dvorem tak, aby byla zajištěna jejich práva,
– vliv přezkumného řízení na vykonatelnost rozhodnutí Soudu prvního stupně,
– důsledky rozhodnutí Soudního dvora pro spor mezi stranami.
14. Prohlášení k čl. 225 odst. 2 a 3 Smlouvy o založení Evropského společenství
Konference má za to, že by Rada při přijímání ustanovení statutu nezbytných k provedení čl. 225 odst. 2 a 3 měla zavést postup zajišťující, že praktické uplatňování těchto ustanovení bude zhodnoceno nejpozději tři roky po vstupu Niceské smlouvy v platnost.
15. Prohlášení k čl. 225 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského společenství
Konference má za to, že ve výjimečných případech, kdy se Soudní dvůr rozhodne přezkoumat rozhodnutí Soudu prvního stupně o předběžné otázce, měl by rozhodovat ve zrychleném řízení.
16. Prohlášení k článku 225a Smlouvy o založení Evropského společenství
Konference žádá Soudní dvůr a Komisi, aby v co nejkratší době připravily návrh rozhodnutí o zřízení soudní komory příslušné k rozhodování v prvním stupni o sporech mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci.
17. Prohlášení k článku 229a Smlouvy o založení Evropského společenství
Konference má za to, že článek 229a nepředjímá výběr právního rámce, který může být zaveden pro řešení sporů týkajících se uplatňování aktů přijatých na základě Smlouvy o založení Evropského společenství, které upravují práva k průmyslovému vlastnictví
18. Prohlášení o Účetním dvoru
Konference vyzývá Účetní dvůr a vnitrostátní kontrolní orgány, aby zdokonalily rámec a podmínky spolupráce při zachování své samostatnosti. K tomuto účelu může předseda Účetního dvora zřídit výbor pro kontakt s předsedy vnitrostátních kontrolních orgánů.
19. Prohlášení k článku 10.6 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky
Konference očekává, že doporučení ve smyslu článku 10.6 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky bude vydáno v co nejkratší době.
20. Prohlášení o rozšíření Evropské unie11 Tabulky obsažené v tomto prohlášení berou v úvahu pouze kandidátské státy, s nimiž byla jednání o přistoupení skutečně zahájena.
Společný postoj, který přijmou členské státy na přístupových konferencích, pokud se jedná o rozdělení míst v Evropském parlamentu, přidělování váhy hlasům v Radě, složení Hospodářského a sociálního výboru a složení Výboru regionů, bude odpovídat následujícím tabulkám pro Unii s dvaceti sedmi členy:
1. EVROPSKÝ PARLAMENT
ČLENSKÉ STÁTY
MÍSTA V EP
Německo
99
Spojené království
72
Francie
72
Itálie
72
Španělsko
50
Polsko
50
Rumunsko
33
Nizozemsko
25
Řecko
22
Česká republika
20
Belgie
22
Maďarsko
20
Portugalsko
22
Švédsko
18
Bulharsko
17
Rakousko
17
Slovensko
13
Dánsko
13
Finsko
13
Irsko
12
Litva
12
Lotyšsko
8
Slovinsko
7
Estonsko
6
Kypr
6
Lucembursko
6
Malta
5
CELKEM
732
2. PŘIDĚLENÍ VÁHY HLASŮM V RADĚ
ČLENOVÉ RADY
VÁŽENÉ HLASY
Německo
29
Spojené království
29
Francie
29
Itálie
29
Španělsko
27
Polsko
27
Rumunsko
14
Nizozemsko
13
Řecko
12
Česká republika
12
Belgie
12
Maďarsko
12
Portugalsko
12
Švédsko
10
Bulharsko
10
Rakousko
10
Slovensko
7
Dánsko
7
Finsko
7
Irsko
7
Litva
7
Lotyšsko
4
Slovinsko
4
Estonsko
4
Kypr
4
Lucembursko
4
Malta
3
CELKEM
345
K přijetí usnesení je potřeba nejméně 258 hlasů většiny členů v případech, kdy podle této smlouvy mají být přijata na návrh Komise.
V ostatních případech je k přijetí usnesení potřeba nejméně 258 hlasů alespoň dvou třetin členů.
Člen Rady může požádat, aby při přijímání rozhodnutí Rady kvalifikovanou většinou bylo ověřeno, zda členské státy tvořící tuto kvalifikovanou většinu zastupují alespoň 62 % celkového počtu obyvatel Unie. Ukáže-li se, že tato podmínka není splněna, není dané rozhodnutí přijato.
3. HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR
ČLENSKÉ STÁTY
ČLENOVÉ
Německo
24
Spojené království
24
Francie
24
Itálie
24
Španělsko
21
Polsko
21
Rumunsko
15
Nizozemsko
12
Řecko
12
Česká republika
12
Belgie
12
Maďarsko
12
Portugalsko
12
Švédsko
12
Bulharsko
12
Rakousko
12
Slovensko
9
Dánsko
9
Finsko
9
Irsko
9
Litva
9
Lotyšsko
7
Slovinsko
7
Estonsko
7
Kypr
6
Lucembursko
6
Malta
5
CELKEM
344
4. VÝBOR REGIONŮ
ČLENSKÉ STÁTY
ČLENOVÉ
Německo
24
Spojené království
24
Francie
24
Itálie
24
Španělsko
21
Polsko
21
Rumunsko
15
Nizozemsko
12
Řecko
12
Česká republika
12
Belgie
12
Maďarsko
12
Portugalsko
12
Švédsko
12
Bulharsko
12
Rakousko
12
Slovensko
9
Dánsko
9
Finsko
9
Irsko
9
Litva
9
Lotyšsko
7
Slovinsko
7
Estonsko
7
Kypr
6
Lucembursko
6
Malta
5
CELKEM
344
21. Prohlášení o prahu kvalifikované většiny a počtu hlasů blokační menšiny v rozšířené Unii
Pokud ke dni vstupu v platnost nového přidělování váhy hlasům (1. ledna 2005) nepřistoupí k Unii všechny kandidátské státy uvedené v seznamu obsaženém v prohlášení o rozšíření Evropské unie, zvýší se práh kvalifikované většiny v závislosti na sledu přistoupení z nižšího než stávajícího procentního podílu až na nejvýše 73,4 %. Pokud přistoupí všechny výše uvedené členské státy, bude blokační menšina v Unii s dvaceti sedmi členy stanovena na 91 hlasů a práh kvalifikované většiny vyplývající z tabulky obsažené v prohlášení o rozšíření Evropské unie bude v důsledku toho automaticky upraven.
22. Prohlášení o místě zasedání Evropské rady
Od roku 2002 se vždy jedno zasedání Evropské rady za předsednictví koná v Bruselu. Jakmile Unie dosáhne počtu osmnácti členů, budou se konat všechna zasedání Evropské rady v Bruselu.
23. Prohlášení o budoucnosti Unie
1. V Nice bylo rozhodnuto o významných reformách. Konference vítá úspěšný závěr Konference zástupců vlád členských států a vyzývá členské státy, aby umožnily ratifikaci Niceské smlouvy bez odkladů.
2. Konference souhlasí, že závěry Konference zástupců vlád členských států otevírají cestu k rozšíření Evropské unie, a zdůrazňuje, že jakmile bude Niceská smlouva ratifikována, bude dosaženo institucionálních změn nezbytných k přistoupení nových členských států.
3. Konference poté, co takto otevřela cestu k rozšíření, přeje si, aby byla zahájena širší a hlubší diskuse o budoucnosti Evropské unie. V roce 2001 švédské a belgické předsednictví ve spolupráci s Komisí a za účasti Evropského parlamentu podnítí širokou diskusi všech zúčastněných stran: zástupců vnitrostátních parlamentů a celé veřejnosti, to znamená politických, hospodářských a vysokoškolských kruhů, zástupců občanské společnosti atd. Kandidátské státy se tohoto procesu budou účastnit způsoby, jež budou vymezeny.
4. Na základě zprávy, jež bude vypracována pro zasedání Evropské rady v Göteborgu v červnu roku 2001, přijme Evropská rada na zasedání v Laeken/Bruselu v prosinci roku 2001 prohlášení obsahující vhodné podněty k pokračování tohoto procesu.
5. V rámci tohoto procesu by měly být projednány tyto otázky:
– jak zřídit a poté zachovat přesnější vymezení pravomocí mezi Evropskou unií a členskými státy, které by bylo v souladu se zásadou subsidiarity,
– postavení Listiny základních práv Evropské unie, vyhlášené v Nice, v souladu se závěry zasedání Evropské rady v Kolíně nad Rýnem,
– jak zjednodušit Smlouvy, aby byly jasnější a srozumitelnější, aniž by se měnil jejich smysl,
– úloha vnitrostátních parlamentů v architektuře Evropy.
6. Přihlížeje k těmto námětům k úvaze, uznává Konference nezbytnost zdokonalit a trvale zajistit demokratickou legitimitu a průhlednost Unie a jejích orgánů, aby je přiblížila občanům členských států.
7. Konference se dohodla, že až bude tato přípravná práce dokončena, bude v roce 2004 svolána nová konference zástupců vlád členských států, které projedná uvedené otázky v souvislosti s odpovídajícími změnami Smluv.
8. Konference zástupců vlád členských států není v žádném případě překážkou procesu rozšiřování, ani jeho předběžnou podmínkou. Navíc kandidátské státy, které budou mít uzavřena jednání o přístupu s Unií, budou přizvány k účasti na konferenci. Kandidátské státy, které nebudou mít jednání uzavřena, budou pozvány k účasti jako pozorovatelé.
24. Prohlášení k článku 2 Protokolu o finančních důsledcích uplynutí doby platnosti Smlouvy o ESUO a o Výzkumném fondu pro uhlí a ocel
Konference vyzývá Radu, aby v rámci článku 2 protokolu zajistila zachování statistického systému ESUO po uplynutí doby platnosti Smlouvy o ESUO až do 31. prosince 2002 a aby vyzvala Komisi k vydání vhodných doporučení.
PROHLÁŠENÍ, KTERÁ KONFERENCE VZALA NA VĚDOMÍ
1. Prohlášení Lucemburska
Aniž je dotčeno rozhodnutí ze dne 8. dubna 1965 a ustanovení a možnosti v něm obsažené, které se týkají sídla budoucích orgánů, subjektů a útvarů, zavazuje se lucemburská vláda nevznášet nároky na sídlo odvolacích senátů Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), jež zůstávají umístěny v Alicante, a to i tehdy, pokud se tyto senáty stanou soudními sbory ve smyslu článku 220 Smlouvy o založení Evropského společenství.
2. Prohlášení Řecka, Španělska a Portugalska k článku 161 Smlouvy o založení Evropského společenství
Souhlas Řecka, Španělska a Portugalska k přechodu na kvalifikovanou většinu v článku 161 Smlouvy o založení Evropského společenství byl dán na základě toho, že pojem “víceleté” ve třetím pododstavci znamená, že finanční výhledy účinné ode dne 1. ledna 2007 a související interinstitucionální dohoda budou mít dobu platnosti stejnou jako stávající finanční výhledy.
3. Prohlášení Dánska, Německa, Nizozemska a Rakouska k článku 161 Smlouvy o založení Evropského společenství
V souvislosti s prohlášením Řecka, Španělska a Portugalska k článku 161 Smlouvy o založení Evropského společenství Dánsko, Německo, Nizozemsko a Rakousko prohlašují, že účinkem uvedeného prohlášení není předjímat činnost Evropské komise, zejména její právo iniciativy. |
|---|
