Informační systém pro aproximaci práva
Portál ISAP > Zastupování před Soudním dvorem EU > Řízení o porušení unijního práva

ZASTUPOVÁNÍ ČR PŘED SOUDNÍM DVOREM EU - DATABÁZE VLÁDNÍHO ZMOCNĚNCE

Řízení pro porušení unijního práva

Řízení o porušení unijního práva (angl. infringement procedure) je mechanismem, jehož prostřednictvím vykonává Komise svoji povinnost dbát nad dodržováním unijního práva (čl. 17 odst. 1 Smlouvy o EU, dále jen „SEU“). Dojde-li podle názoru Komise (popřípadě dle jiného členského státu) k porušení práva EU ze strany členského státu, má dle čl. 258 Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“) (dříve čl. 226 Smlouvy o založení ES) (členský stát dle čl. 259 SFEU, dříve čl. 227 Smlouvy o založení ES) možnost zahájit několikafázové řízení, které může vyústit až v předložení žaloby k Soudnímu dvoru EU.

V zásadě může být řízení o porušení unijního práva zahájeno z důvodu, že ČR ke dni uplynutí lhůty pro transpozici neoznámila Komisi vnitrostátní předpisy představující plnou transpozici dotčených předpisů EU (tzv. nenotifikační řízení), nebo za nesprávné provedení, resp. nesprávnou aplikaci, předpisu EU (tzv. věcná řízení), kdy sice ČR přijala příslušné implementační opatření k předpisu EU, avšak provedla je nesprávně, v nesouladu s předpisy EU, nebo v důsledku implementačního opatření dochází k nesprávné aplikaci předpisu EU.

Právní kroky, které předcházejí podání žaloby proti členskému státu, zahrnují v rámci tzv. prejudiciální (či „administrativní“) fáze řízení tzv. formální upozornění (letter of formal notice), jehož prostřednictvím dává Komise možnost členskému státu, aby se k namítanému porušení práva EU vyjádřil (zpravidla ve lhůtě dvou měsíců). Dalším krokem této části řízení je tzv. odůvodněné stanovisko (reasoned opinion), ve kterém Komise dává členskému státu lhůtu (též zpravidla dvouměsíční) k nápravě namítaného porušení. Po marném uplynutí této lhůty již může Komise podat žalobu k Soudnímu dvoru (následuje standardní řízení před Soudním dvorem (žaloba, žalobní odpověď, replika, duplika, případně vyjádření vedlejších a hlavních účastníků, ústní jednání, stanovisko generálního advokáta a rozsudek).

Vládní zmocněnec přijímá v souvislosti s řízením o porušení unijního práva oznámení Komise o zahájení řízení, resp. o jeho další fázi, a spolupracuje s jednotlivými rezorty, do jejichž gesce spadá předmět řízení (zejména dotčené právní předpisy ČR, resp. EU), za účelem získání informací o vývoji v transpozici, resp. praktické aplikaci těchto předpisů. Na základě těchto informací vypracovává vládní zmocněnec odpověď Komisi.

Postoupí-li řízení do fáze řízení před Soudním dvorem, přijímá vládní zmocněnec příslušné dokumenty od Soudního dvora a vypracovává žalobní odpověď v reakci na žalobu Komise, resp. dupliku v reakci na repliku Komise. V případě konání ústního jednání vládní zmocněnec zastupuje ČR a prezentuje stanovisko ČR před příslušným soudním senátem. Po vynesení rozsudku informuje o jeho obsahu dotčený resort, resp. v případě konstatování porušení unijního práva napomáhá rychlé nápravě nesouladného stavu.

V případě, že ČR nesplní povinnosti pro ni vyplývající z odsuzujícího rozsudku podle čl. 258 SFEU, pak může Komise zahájit další řízení o porušení unijního práva, avšak již podle čl. 260 SFEU (dříve čl. 228 Smlouvy ES). Cílem tohoto řízení je vynutit splnění povinnosti plynoucí z předchozího rozsudku Soudního dvora, a to uložením peněžité sankce, a to buď ve formě penále (opakující se finanční sankce) nebo paušální částky (jednorázová finanční sankce), resp. obou těchto sankcí najednou. Navíc po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost k podání žaloby není nutné vydání odůvodněného stanoviska ze strany Komise, postačí, pokud Komise dá možnost členskému státu vyjádřit se (zpravidla ve velmi krátké lhůtě) k namítanému nesplnění povinností vyplývajících z předchozího odsuzujícího rozsudku. Řízení dle čl. 260 odst. 2 SFEU je tedy, oproti řízení dle čl. 258 SFEU, o tento krok kratší.

Kromě toho Lisabonská smlouva (čl. 260 odst. 3 SFEU) nově umožnila, aby Komise v případě, že předmětem řízení je nesplnění tzv. notifikační povinnosti (povinnosti sdělit opatření provádějící směrnici EU) u směrnic EU přijatých legislativním postupem (viz čl. 289 SFEU), navrhla uložení penále (popř. paušální částky) již při prvním předložení věci dle čl. 258 SFEU. Tato možnost je sice dána toliko pro nesplnění notifikační povinnosti, a to ještě toliko v případě směrnic přijatých legislativním postupem, nicméně vzhledem k tomu, že právě nesplnění této povinnosti je nejčastějším typem porušení práva EU, lze očekávat, že tato úprava bude mít značné důsledky pro členské státy, včetně ČR. Pravidla pro stanovování peněžitých sankcí jsou obsažena v následujících sděleních Evropské komise:

V obou případech uplatňuje Komise pro účely stanovení výše sankce tři základní kritéria: závažnost porušení práva, dobu trvání tohoto porušení, odstrašující účinek sankce postačující k zamezení recidivy.

Z hlediska sankcí Komise v řízeních dle čl. 260 odst. 3 SFEU dosud navrhovala Soudnímu dvoru pouze ukládání penále. Ve svém posledním sdělení z ledna 2017: „Právo EU: lepší výsledky díky lepšímu uplatňování“ (dále jen „sdělení Komise o uplatňování práva EU“) však Komise oznámila, že hodlá být přísnější při volbě sankcí v rámci možností, které poskytuje čl. 260 odst. 3 SFEU. Komise chce nově navrhovat i paušální částku. Jak již bylo uvedeno výše, v ostatních případech je praxí navrhování obou sankcí: penále i paušální částky. V případě České republiky je minimální paušální částka aktuálně stanovena na 1 736 000,- EUR.

V roce 2016 bylo proti ČR nově zahájeno 42 řízení o porušení unijního práva. Do fáze odůvodněného stanoviska postoupil v roce 2016 celkem 1 případ. Ve 3 řízeních rozhodla Komise o podání žaloby, přičemž v 1 řízení byla žaloba nakonec stažena. Celkový počet řízení zahájených proti ČR od doby přistoupení k EU do 31. 12. 2016 tak činil 693 případů.

Veřejné informace o řízeních o porušení unijního práva zahájených proti České republice v jednotlivých letech činnosti kanceláře vládního zmocněnce jsou k dispozici v příslušné kapitole Zprávy o činnosti vládního zmocněnce za jednotlivé roky.

2011 Úřad vlády ČR | O přístupnosti