ZASTUPOVÁNÍ ČR PŘED SOUDNÍM DVOREM EU - DATABÁZE VLÁDNÍHO ZMOCNĚNCE

Řízení pro nesplnění povinnosti

Řízení pro nesplnění povinnosti (angl. infringement procedure) je mechanismem, jehož prostřednictvím vykonává Evropská komise (dále jen „Komise“) svoji povinnost dbát nad dodržováním unijního práva (čl. 17 odst. 1 Smlouvy o EU, dále jen „SEU“). Pokud se Komise domnívá, že došlo k nesplnění povinnosti plynoucí z práva EU ze strany členského státu, může dle čl. 258 Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“) (dříve čl. 226 Smlouvy o založení ES) zahájit několikafázové řízení, které může vyústit až v předložení žaloby k Soudnímu dvoru EU a v uložení finančních sankcí. Výjimečně dochází k zahájení řízení na základě podnětu jiného členského státu (čl. 259 SFEU, dříve čl. 227 Smlouvy o založení ES).
Řízení pro porušení unijního práva může být zahájeno z důvodu, že členský stát ke dni uplynutí lhůty pro transpozici směrnice EU neoznámil Komisi vnitrostátní předpisy představující plnou transpozici dotčené směrnice (tzv. nenotifikační řízení), nebo za nesprávné provedení, resp. nesprávnou aplikaci, předpisu EU (tzv. věcná řízení), kdy sice členský stát přijal příslušné implementační opatření k předpisu EU, avšak podle názoru Komise je neprovedl správně, nebo dochází k nesprávné aplikaci předpisu EU.

Podání žaloby proti členskému státu předchází tzv. prejudiciální (či „administrativní“) fáze řízení před Komisí. Prvním krokem je tzv. formální upozornění (letter of formal notice), jehož prostřednictvím dává Komise možnost členskému státu, aby se k namítanému porušení práva EU vyjádřil (zpravidla ve lhůtě dvou měsíců). Dalším krokem této části řízení je tzv. odůvodněné stanovisko (reasoned opinion), ve kterém Komise dává členskému státu lhůtu (též zpravidla dvouměsíční) k nápravě namítaného porušení. Pokud členský stát ve stanovené lhůtě nepřijme nápravu, může Komise podat žalobu k Soudnímu dvoru, následuje žalobní odpověď členského státu, případně též replika Komise a duplika členského státu, případně vyjádření vedlejších účastníků, případné ústní jednání, případné stanovisko generálního advokáta a rozsudek.

Vládní zmocněnec přijímá v souvislosti s řízením pro nesplnění povinnosti oznámení Komise o zahájení (prejudiciální části) řízení, resp. o jeho další fázi, a spolupracuje s jednotlivými rezorty, do jejichž gesce spadá předmět řízení (zejména dotčené právní předpisy ČR, resp. EU), za účelem vypracování odpovědi ČR v rámci dotčené fáze řízení.

Postoupí-li řízení do fáze před Soudním dvorem, přijímá vládní zmocněnec příslušné dokumenty zaslané Soudním dvorem, vypracovává ve spolupráci s dotčenými resorty žalobní odpověď, resp. dupliku ČR v reakci na repliku Komise. V případě konání ústního jednání vládní zmocněnec zastupuje ČR a prezentuje stanovisko ČR před příslušným soudním senátem. Po vynesení rozsudku informuje o jeho obsahu dotčené resorty, resp. v případě konstatování porušení unijního práva napomáhá rychlé nápravě nesouladného stavu.

V případě, že členský stát nesplní povinnosti pro něj vyplývající z odsuzujícího rozsudku podle čl. 258 SFEU, může Komise zahájit další řízení o porušení unijního práva podle čl. 260 SFEU odst. 2 (dříve čl. 228 Smlouvy ES). Cílem tohoto řízení je vynutit splnění povinnosti plynoucí z předchozího rozsudku Soudního dvora uložením peněžité sankce, a to buď ve formě penále (opakující se finanční sankce) nebo paušální částky (jednorázová finanční sankce počítaná za každý den prodlení se splněním povinnosti), resp. obou těchto sankcí najednou. Navíc po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost není k podání této „vynucovací“ žaloby nutné vydání odůvodněného stanoviska ze strany Komise, postačí, pokud Komise dá možnost členskému státu vyjádřit se k namítanému nesplnění povinností vyplývajících z předchozího odsuzujícího rozsudku. Řízení dle čl. 260 odst. 2 SFEU je tedy, oproti řízení dle čl. 258 SFEU, o jeden krok kratší, tj. rychlejší.

Lisabonská smlouva úpravou čl. 260 odst. 3 SFEU umožnila, aby Komise v případě, že předmětem řízení je u směrnic EU přijatých legislativním postupem (viz čl. 289 SFEU) nesplnění tzv. notifikační povinnosti (povinnosti sdělit opatření provádějící směrnici EU), navrhla uložení penále (popř. paušální částky) již při prvním předložení věci Soudnímu dvoru dle čl. 258 SFEU. Vzhledem k tomu, že právě nesplnění této povinnosti je nejčastějším typem porušení práva EU, má tato úprava značné důsledky pro členské státy, včetně ČR, jak o tom svědčí rozsudek ve věci C-152/23 Komise v. ČR, kterým byla ČR uložena sankce 2,3 mil. EUR. Pravidla, podle kterých Komise navrhuje peněžité sankce, jsou obsažena ve sděleních Komise.
Ve sdělení „Peněžité sankce v řízeních o nesplnění povinnosti“ ze dne 22. prosince 2022, C(2022) 9973 final, je shrnuta jak dosavadní praxe Komise, tak relevantní judikatura Soudního dvora EU týkající se ukládání sankcí v řízení pro nesplnění povinnosti.
Sdělení Komise ze dne 3. března 2025 C(2025) 1316 final pak aktualizuje částky navrhovaných sankcí a tzv. faktor „n“ vyjadřující platební schopnost jednotlivých členských států, který je stanoven pro každý členský stát zvlášť. Dále sdělení stanoví výchozí paušální částku a částku penále a minimální paušální částku pro každý členský stát.

V prvních letech po přijetí Lisabonské smlouvy navrhovala Komise v řízeních dle čl. 260 odst. 3 SFEU Soudnímu dvoru pouze ukládání penále. Na základě sdělení Komise z ledna 2017: „Právo EU: lepší výsledky díky lepšímu uplatňování“ (dále jen „sdělení Komise o uplatňování práva EU“) začala Komise důsledně využívat možnosti, které jí poskytuje čl. 260 odst. 3 SFEU, a začala navrhovat Soudnímu dvoru nejen uložení paušální částky, ale pokud je to možné, tak zároveň i opakující se penále.
Jako příklady reálně uložených finančních sankcí v řízení pro nesplnění povinnosti dle čl. 260 odst. 3 SFEU lze uvést pokutu ve výši 3 mil. EUR (cca 74 mil. Kč) uloženou Rumunsku (věc C-549/18), pokutu 2 mil. EUR (cca 50 mil. Kč) uloženou Irsku (věc C-550/18) nebo paušální částku ve výši 15 mil. EUR (cca 372 mil. Kč) a opakující se denní penále 89 tisíc EUR (cca 2 mil. Kč), které byly najednou uloženy Španělsku (věc C-658/19). Nově sem patří také pokuta ve výši 2,3 mil. EUR (cca 58 mil. Kč) uložená České republice (věc C-152/23).
Informace o řízeních pro nesplnění povinnosti zahájených proti České republice v jednotlivých letech a další činnosti kanceláře vládního zmocněnce jsou k dispozici v příslušné kapitole Zprávy o činnosti vládního zmocněnce za jednotlivé roky .