I. AKTIVITY EVROPSKÉ UNIE SMĚŘUJÍCÍ K PROHLOUBENÍ A ROZŠÍŘENÍ INTEGRACE
Kapitola :
Aktivity Evropské unie směřující k prohloubení a rozšíření integrace
Text:
Vývoj Evropské unie, která vznikla v roce 1993 na bázi tří Evropských společenství, charakterizují od jejího vzniku dva výrazné trendy: prohlubování její integrační základny a současné rozšiřování o další členské státy. Dosažené výsledky jsou v prvním případě vyjádřeny v Amsterodamské smlouvě, kterou patnáct členských států uzavřelo 2. října 1997, v druhém případě jednak již v uskutečněném rozšíření od 1.1.1995 (Finsko, Rakousko, Švédsko), jednak v připravovaném rozšíření o Kypr a deset států střední a východní Evropy, které do r. 1989 byly součástí sovětského bloku. Oba tyto vývojové trendy úzce souvisejí. Další rozšíření Evropské unie vyžaduje nejen změny v existujícím institucionálním uspořádání (např. omezení počtu členů Evropské komise nebo změnu “vážení” hlasů v Radě EU), ale zřejmě i uplatnění dalších nadnárodních prvků, zejména při úpravě rozhodování orgánů ES/EU. Jestliže při šesti členských státech bylo reálné dosáhnout konsensu všech členů, což umožňovalo široké uplatnění jednomyslného rozhodování v Radě, pak stejný postup v Unii s více než dvacetičlennou základnou je jen stěží představitelný. Ostatně postupné nahrazování jednomyslného rozhodování v Radě rozhodováním většinovým na základě Jednotného evropského aktu a Maastrichtské smlouvy i za existence dřívější “dvanáctky” a na základě Amsterodamské smlouvy v Unii s patnácti členy dokládá nutnost dalších již zásadních změn právního mechanismu Evropské unie.
